Stránka:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu/257

Tato stránka nebyla zkontrolována

vy národa poslední asylové, vy kněží našich skrytí oltářové, vy perel, drahokamů suché schrány — chaloupky naše, buďte požehnány!

Chaloupky tiché, buďte požehnány! Hle národ poutník k vám svůj krok obrací, žehnejte těžkou jeho, svatou práci, by síly jeho v zmar nebyly dány. Nad vámi lidstva duch se rozepěje, když národ skonejšiv své pranaděje, nad střechou vaší vzklene slávy stany — chaloupky naše, buďte požehnány! </poem> (V Květech, 1867.)

Rudolf hrabě Chotek.

Nar. dne 23. Servna 1832, jest majetníkem velkostatku Veltrus atd. Přispíval v letech padesátých do „Lumíra“. Chrám. O jak rád se, tmavý háji, Kadidlo zde k nebi něžné v sladkém chladu tvém kochám! fialky vysílají, Tyť jsi chrám, jejž Tvůrce sobě vůni libou, již v kalíškách v přírodě vystavěl sám. roztomilých skrývají. Velkolepý chrám, v němž štíhlé Slyš, teď jasný ozývá se sloupy se vypínají — zvonek svatyní celou — bujné lípy to, jež klenbu slavíkův to hlásek, ranní zelenou podpírají. píseň pějících vřelou. Podlaha zde milokrásným Zbožně klesám na kolena, kobercem je pokryta. Tvůrce cítě blízkého ; tisícerým vůkol kvítím mocně tluče srdce moje, přerozkošně posita. chválí Ducha Věčného ! (V Lumíru, 1853.) Noc. Tmou se země ovinula, světla v chýších vyhasnula, v noc se změnil jasný den, ticho v nich a sladký sen.