Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/67

Tato stránka byla ověřena

Více však z obličeje ani z postavy starcovy jsem nerozeznával, neboť byl jsem zaměřil skorem instinktivně paprslek právě na žádané místo.

Neřekl jsem již, že mé domnělé šílenství nezáleželo v ničem jiném, než ve zbystření smyslů vyplývajícím z předrážděnosti? Tím jediné vnikl v mé ucho tichý, dutý, avšak rychlý pohyblivý tlukot, jako tikot hodin ovinutých vatou.

Také tento zvuk byl mi znám. Byl to tepot starcova srdce, kterýž roznítil můj vztek tím více, asi jako bývá mysl vojínova rozplameněna vířením bubnu.

Avšak i tehda opanoval jsem se a zůstal jsem klidným. Ba neodvažoval jsem se ani dýchati, svítilnu drže nehybně v ruce. Zkoušel jsem se tak, s jakou jistotou dovedu udržovati paprslek na oko zamířený. Mezitím však zvětšoval se pekelný tlukot srdce čím dále tím více. Každým okamžikem zrychlovaly a sesilovaly se jednotlivé tepy. Zděšení starcovo dostoupilo patrně nejvyššího bodu.

Jak jsem děl, každým okamžikem byl tlukot hlasitější a hlasitější! Rozumíš mně, čtenáři? Připomněl jsem již, že nervosní jsem, a to v pravdě. Teď v nejhlubší půlnoci za hrůzyplného ticha hrobového v onom starobylém domě dospěl jsem tímto zvláštním zvukem v zděšení, jež se nedalo již ovládati. Několik jen minut mohl jsem se ovládati, tak že jsem zůstal v klidu stát. Klepot však stále vzrůstal, stával se hlasitějším, tak že jsem myslil, že se srdce rozskočí.