nenalezl hned ni jediný kousek papíru. Hledal jsem v zásuvce stolku, avšak nenalezl jsem ničeho. Prohledával jsem své kapsy, doufaje, že snad v nich naleznu nějaké staré psaní a v tom vytáhl jsem útržek pergamenový. Vypravuji vám vše proto tak podrobně, jak jsem nabyl proužku toho, ježto mně okolnosti vše dosti stěžovaly.
„Nepochybně budete mne pokládati za člověka fantastického; ale již jsem nalezl, vypátral jistý druh souvislosti. Spojil jsem dva články velikého řetězu. Tu ležela na břehu mořském čásť rozbité lodi a nedaleko odtud proužek pergamenu — ne papír — byl to proužek pergamenu, na němž byla nakreslena lebka. Budete se zajisté ptáti, kde je však souvislosť? A já odpovídám, že lebka neb umrlčí hlava jest všeobecně dobře známým odznakem piráta. Kdykoli nastává boj, bývá na lodi vztýčen prapor s umrlčí hlavou. Připomenul jsem již, že útržek pergamenový nebyl papírem. Pergamen je trvanlivý, téměř nezničitelný. Malicherné věci bývají málokdy na pergamen zaznamenávány, a i to je známo, že nelze na něm tak lehce kresliti jako na papíře. Tím způsobem zjednala si umrlčí hlava novou pozornosť a význam; také neopomenul jsem si řádně prohlédnouti tvar pergamenu. Ačkoli jeden roh byl nějakou nešťastnou náhodou utržen, přece bylo lze snadno znamenati, že původní tvar byl podlouhlejší, a takovýto útržek byl asi volen jen z té příčiny, aby sloužil nákresu neobyčejně pozoruhodné věci kteráž neměla upadnouti v zapomenutí.“
