Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/38

„Nikoli; vypadalo to sice jako papír a také já jsem tak se z počátku domníval; když jsem však počal na tom kresliti, shledal jsem, že to byl kousek neobyčejně jemného pergamenu. Jak se pamatujete, byl notně ušpiněný. Než však v tom okamžiku, když jsem jej chumlal, upřel jsem zrak na kresbu, kterou i vy jste byl viděl, a můžete si představiti můj úžas, když jsem spatřil skutečně podobu umrlčí hlavy, právě tam, kde jsem, jak se mně zdálo, brouka nakreslil. Na okamžik byl jsem nanejvýš vzrušen, takže nebyl jsem schopen myšlénky. Věděl jsem, že můj nákres nekryje se dopodrobna s tímto, ačkoli nebylo možno přehlédnouti zvláštní podobu v rysech celkových. Ihned uchopil jsem lampu a počal jsem tak při jasném světle, usednuv do druhého konce pokoje, pergaménový útržek důkladněji prohlížeti. Při tom, obraceje jej, spatřil jsem na druhé straně svou skizzu zcela tak, jak jsem jí byl sám nakreslil. První moje myšlénka byl úžas nad nejvýš podivuhodnou podobnosti obrazce — nad pozoruhodnou shodou, kteráž skutečně záležela v tom, že jsem, aniž bych si byl toho vědom, na druhé straně pergamenu právě pod mým obrazem chrobáka objevil lebku, a že tato nejen v náryse, nýbrž i velikostí s mým nákresem tolik podobnosti měla. Pravím, tato zvláštnosť takovéto shody ochromila mne na delší dobu. Tak se v takových okamžicích také přiházívá. Duch se namáhá a usiluje, aby objevil jakous souvislost mezi příčinou a následkem, a