Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/26

Tato stránka byla ověřena

„Nech chrobáka týmž tak daleko padati, jak daleko dosáhne niť; buď však velmi opatrný a nepouštěj niť z ruky.“

„Všecko uděláno, Massa Will. Moc snadná věc prostrčit důlkem brouka.“

Mezi touto rozmluvou nebylo možno Jupitera ani spatřili. Nyní však se objevil brouk na konci nitě leskna se jako malá koule z ryzího zlata, která byla ozařována posledními paprsky zapadajícího slunce, jimiž stále ač slabě osvěcována byla výšina, na které jsme se nacházeli. Chrobák visel ve vzduchu zcela volně a byl by právě k našim nohám sletěl, kdyby nebyl býval nití zadržován. Náhle uchopil Legrand kosu a opsal jí právě pod broukem kruh a vysekal tu okrouhlý prostor měřicí tři nebo čtyři lokte v průměru. Když toto bylo dokonáno, rozkázal Jupiterovi, aby ihned brouka dolů pustil a se stromu slezl.

S velikou pozorností, zrovna na místě, kamž byl brouk dopadl, zarazil můj přítel kolík do země, na který navázal nitěnou pásku v kapse uschovanou. Konec tkanice částí upevniv na kmenu, jenž byl kolíku nejbližší, rozvinoval ji tak dlouho, až dosáhla ke kolíku. Zde pak rozvinoval tkanici dále ve směru označeném mezi oběma body, totiž stromem a kolíkem, a to asi padesáte stop zdálí, při čemž Jupiter vysekával v cestě jsoucí ostružiny. Na tom místě, kterého tímto způsobem dosáhl, zaražen byl