Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/24

Tato stránka byla ověřena

„Prozkoumej důkladně dřevo svým nožem a přesvědč se, zdali je opravdu shnilé.“

„Dřevo shnilé, Massa, to moc jisto,“ odpovídal černoch po několika okamžicích, „ale ne tak shnilé, jak by mělo, mohl bych sám se pošoupávat kousek větev, to jistě.“

„Sám — co tím chceš říci?“

„Aj, — já míním brouka. Myslit milého drahého chrobáka. Myslit, kdyby zrovna chtít ho nechat spadnout dolů — a pak větev se nelámat pod černochem, jak je Jup samotný.“

„I ty prokletý taškáři!“ zvolal Legrand, hodlaje si zdánlivě odlehčiti. „Co tím myslíš, že takové blbosti tlacháš? Pustíš-li chrobáka dolů — zlomím ti vaz. Hleď, Jupe, posloucháš mne?“

„Ano, Massa, nepotřebovat tak křičet na starého Jupa.“

„Nuže, tedy slyš! Chceš-li se posouvati po větvi tak daleko, jak myslíš, že tě snese, a nechceš-li pustit chrobáka dolů, tedy dostaneš, jakmile dolů slezeš, stříbrný dollar za odměnu.“

„Chci tak, Massa, — chci poslouchat,“ odpovídal černoch ihned, jsa juž skoro na konci větve; „musím až na konec.“

„Až na konec,“ zvolal vítězně Legrand, „pravíš vskutku, že jsi až na konci větve?“

„Brzo být docela — docela na konci, Massa, o—o—o—oh! Nebesa! Pro celý svět! Co je to tu na stromě?“

„Výborně,“ zvolal Legrand pln radosti, „co jest to?“