Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/17

Tato stránka byla ověřena

„Sáhněte mi na tepnu,“ zvolal. Učinil jsem tak a shledal skutečné známky horečky.

„Avšak vy můžete být churav a přece nemusíte mít horečku. Dovolte jen, abych vám něco předepsal. Předně odebeřte se na lůžko. Potom —“

„Mylíte se,“ přerušil mne, „mně jest tak dobře ba lépe, než bych myslil při takovém rozčilení jaké trpím. Kdybyste to se mnou dobře myslil zbavil byste mne toho rozčilení.“

„A jak to možno?“

„Velmi snadno; Jupiter a já hodláme podniknouti malý výlet do hor na pevninu, a tu nám bude třeba muže, na nějž bychom mohli spolehnouti. Vy pak jste jediný, jemuž můžeme zcela důvěřovati. Ať již pak dosáhneme účelu nebo ne, přece navždy zmizí rozčilení, jež nyní na mně pozorujete.“

„Kdekoli mohu, učiním vám vždy po vůli,“ odpověděl jsem. „Chcete však tím vskutku říci, že ten prokletý brouk jest v nějakém spojení s vaším výletem do hor?“

„Ano.“

„Potom, Legrande, nemohu v tak absurdně pošetilé hře býti účasten.“

„Je mi líto — velmi líto — neboť potom museli bychom pokusiti se o to sami.“

„Pokusiti se o to sami! Mladík ten pozbyl dojista rozumu! avšak počkejte! — jak dlouho vyměřili jste své nepřítomnosti?“