„Jak to vědět? Proč vždy on mluvit o tom ze spaní — tak já to vědět.“
„Máš, Jupe, snad pravdu; jaké však šťastné náhodě děkovati mám za česť tvé dnešní návštěvy?“
„Co říkáte, massa?“
„Máš mně od pana Legranda něco vyříditi?“
„Nikoli, massa, přináším tento list.“ S těmito slovy doručoval mně lístek následujícího obsahu:
„Můj drahý —
Proč jsem vás už tak dlouho nespatřil? Doufám, že nebudete tak bláhový, abyste na mne zanevřel, protože jsem byl trochu příkrý, avšak ne, to jest přece nemožné.
Od Vaší poslední návštěvy měl jsem všeliké příčiny, abych se stal nepokojným. Mám Vám něco říci a nevím ani, jak to říci nebo mám-li to vůbec říci.
Není mně již po několik dní dobře, a ubožák starý Jup sužuje mne svou dobře ovšem míněnou pozorností, že to již sotva vydržeti mohu. Chcete tomu uvěřiti? — nedávno uřízl si silnou hůl, kterouž mne zamýšlel skrotiti, ježto jsem mu uklouzl a celý den solus, samotinký na pevnině v horách jsem strávil. Myslím pevně, že mám co děkovati jediné svému bídnému vzezření, že jsem nedostal výprask.
Také moje sbírka vzrostla od té doby, co jsme se neviděli.
