Stránka:ERBEN, Karel Jaromír - Prostonárodní české písně a říkadla.pdf/5

Tato stránka nebyla zkontrolována

čítá, a protož o píseň již také více se nestará. Zalíbila-li se jiným, pamatují si ji, a zpívąjíce ji opět, buďto s proměnami buď bez proměny, tak dobře ji za svou pokládají, jako básník sám. A když již píseň na. jednom místě každému jest povědoma, ztratí půvabnost a zmizí ze života aneb odstěhuje se jinam, kdež opět novinkou jest a se líbí. Nepravím, že by básník národní vždy sprostým, jinak necvičeným člověkem býti musil; ale že těžko jest prohlídnouti srdce národa a přeměřiti rozum jeho, i porozuměti pravidlům jeho krasocitu, ano téměř nemožno člověku, který s národem mysliti i cítiti nepřivykl a takořka v životě národním neuzrál: proto také kdo z jádra národa není, aneb jemu školami neb jinak se odcizil, nesnadno se stane básníkem národním. Mezi umělými básníky českými Čelakovský nejlépe ducha i formu písně národní pochopil; mnohé písně z Ohlasu jeho skutečně by byly pravými národními, kdyby se jim této třetí vlastnosti, totiž národního jmění, dostávalo.

Až potud praveno jen o slovu písně, t. j. o řečním jejím obsahu. Podlé slova, a v jistém ohledu i nad ním, stojí hlas písně, kterýž se vůbec nota (v Domažlicku vejslov), v písemní pak řeči nápěv nazývá. Slovo spolu s hlasem písně u vykonávání slove zpěv. Co nahoře o slovu písně národní řečeno, totéž o její hlasu čili nápěvu platí. Má-li hlas ten býti národní, musí v sobě míti národního ducha, na sobě národní formu, a musí z národa vůbec vycházeti. Známa jest obzvláštní náklonnost národa slovanského k hudbě. Celý národ slovanský zpívá, avšak písně ty u rozličných větví téhož jednoho kmene jsou velmi rozdílné. Podlé rozličných okolností, s nimiž každá větev daleko rozšířeného národa Slovanského během času se potkala i v nich žije, a kterýmiž duch její rozličně přibarven jest, působí na ducha i na formu písní národních slovanských nejvíce i nejpatrněji zvuk hudebního nástroje, kterýž právě té které větvi národa jest oblíben. Zkušeno jest, že každý hudební nástroj svou zvláštní moc nad duchem lidským projevuje: jeden mile, druhý nemile naň působí; jeden k veselosti zbuzuje, jiný zádumčivým činí a t. d. Jaký hudební nástroj, taková hudba, takový zpěv i takový v písni duch. Čím více rozličných citů hudební nástroj národu oblíbený v člověku může zbuditi, t. j. čím dokonalejší jest, tím větší rozmanitosti, co do ducha, nabývají národní písně. Totéž o jich formě platí. Nebude od místa, položím-li tuto jeden příklad o vyjití písně národní z hudby. Dívka uslyší