(Nápěv 505.)
Pásla ovčičky
v zeleném háječku,
pásla ovčičky
v černém lese;
já dycky: dupy dupy dup!
ona zas: cupy cupy cup!
houfem, ovčičky,[1]
seberte se!
Z Klatovska. — Tanec „Dupák“; při slovech „dupy dupy dup! cupy cupy cup!“ dupají.
225.
Pasačka.
(Nápěv 481.)
Pásla ovce,
padla s kopce,
padla do rokle široký;
pásla berany,
padla do jámy,
padla do jámy hluboký.
Z Táborska.
226.
Ovčáci.
(Nápěv 288.)
Tam hle je háječek,
tam hle je roveň;
pasou tam ovčáci,
mají tam oheň,
na ohni kotel,
na kotli ovci:
kůži už prodali
židovi do vsi.
Z Prachenska.
227.
Pasáci.
(Nápěv 480.)
Slunéčko zachází
za hory:
pasáci pečou
brambory.
Sluníčko zachází
za kostel:
pasáci lezou
na postel.
Z Táborska.
228.
Ovčáka ráda.
(Nápěv 541.)
Na louce chodila,
tři věnečky vila:
jeden sobě, druhej tobě,
třetí zavěsila.
Zavěsila je bo
na zelenou chvojku:
nedávejte mne, matičko,
chudýmu pacholku!
„Chudýmu tě nedám,
bohatej tě nechce.“
Já bych ráda takovýho,
kerej pásá ovce.
Kerej ovce pásá,
ten má bodně másla,
hodně másla, hodně sýra:
s tím bych ráda pásla.
Z Klatovska. — Srov. SoS. 758; Vójc. IÍ, 243; Ol. 450.
229.
Žádost jara.
(Nápěv 789.)
Při vánoci dlouhé noci,
dlouho můžem spát;
není slyšet vlašťoviček,
jen vítr foukat:
zafoukej, větříčku, s Dunaje,
ať ta zima brzy roztaje,
ať se můžou zas ovečky
na občině pást.
Z Berounska.
230.
Slouha.
(Nápěv 744.)
Váša slouhů ten má troubu,
von si na ni troubívá;
u rychtářů maj’ Andulku,
von tam za ní chodívá.
- ↑ kam tě pan páter
za mnou nese!
