Praví se, že píseň národní jest kvítko na luzích vlastenských vyrostlé, ježto příroda sama vychovala. Dobré to sice podobenství, ale věc sama při něm zůstává temná. Jakož snadno jest k věci známé najíti podobenství, tak zase velmi těžko nezkušenému z podobenství i sebe zdařilejšího neznámou věc určiti. Co jest píseň národní? Všickni znatelé básnictví druhu toho v tom za jednoho se srovnávají, že každá píseň, kterou lid obecný zpívá, proto ještě národní není, a byť i celé století se zpívala; a naopak, že pravá píseň národní této cnosti své nikdy neztratí, byt byla již přede sty lety v ústech i v paměti lidské zahynula. I také to nic na váhu nepřidá, jest-li píseň více nebo méně v národu rozšířena, ano kdyby se i jen na jednom místě zpívala, může vždy předce pravou národní písní býti. Známky, po kterých píseň národní od jiných rozeznati lze jest, musejí tedy v něčem jiném ležeti. Pravda, že otázka, co jest píseň národní? na otázce jiné a to hlavní tak visí, jako list na kmenu svém, totiž na té: co jest národ? kterak se zjevuje bytost jeho vůbec, a co do písní zvláště? Odpověd na tyto důležité otázky zanechána fysiologům a filosofům; já však pokusil jsem se nyní jen o to, abych v krátkosti ustanovil rozdíl mezi písní národní a jinou tak nazvanou umělou písní, a to jen podlé osobního mého citu a přesvědčení, doufaje, že toto mé slovo vždy býti může stupněm k veliké té vědě poznání národa; a byť i jiný tuto mou práci zvrátil, jen když na místo ní sám něco důkladnějšího vystaví, vždy těšiti se budu tím, že jsem snad jemu dal k tomu podnět.
Každý národ, kterýž sobě sám ještě odcizen není, má svůj vlastní národní cit i své zvláštní smýšlení, svůj individuální ráz, na přirozených zvláštnostech těla i ducha jeho se zakládající, jímžto se od jiných, cizích národů, znamenítě a patrně liší. Tento však přirozený, všeobecný, stálý národa ráz nabýyá zevnějšími okolnostmi, s nimiž se národ, celý aneb jistá jeho část, během času potkává,