Kolovrátek.
Když dítě některé svévolně pláče, smějí se mu jiné děti, točíce rukou jako při kolovrátku a řikajíce:
Vrní, vrní kolovrátek:
zejtra bude velkej svátek,
a pozejtří ještě větší —
naší Kačce [1] metla svědčí!
Bubák.
Dítě plačtivé, aby umlklo, strašívají Bubákem anebo Rohatým (Corniferem), takto:
Sedí bubák pod komínem
a má nůši rohatou,
nese v ní homolky s kmínem,
hlavu celou chlupatou:
mlč a neplač, mé dítě —
přijde homolka a sní tě!
Rohatej.
(Nápěv 392.)
Mlč, dětátko, neplakej, neplakej,
sic by přišel rohatej:
nabral by tě na rohy,
a bylo bys ubohy.
Žebráček.
Dítě vidouc, že druhé dítě něco jí, ku př. chléb, housku a j., loudí na něm kouseček takto: natáhne levou ruku, zpřímí na ní první prst a z ostatních udělá špetku. Potom prvním prstem ruky pravé skáče střídavě na prst, na špetku, do dlaně, na špetku, na prst a t. d., přitom říkajíc:
Hraju, hraju na varhany,
všecky prsty polámany,
jeden mi jen ostal,
abych něco dostal.
Přišla ke mně jeptiška
od svatýho Františka,
položila kámen —
až na věky amen.
Prosím, prosím žebrotú —
strčím bábu do plotu,
a dědečka do hrnéčka,
bude dobrá polivečka.
Prosím, prosím žebrotú:
strčim bábu do plotu,
pacholíčka do rybníčka
a dívčičku do potůčku.
Kdo mně dá,
pojede
na zlatém koníčku
do nebe;
kdo nedá
pojede
na prašivé svini
do pekla.
První zoubky.
Když se dítěti vylomí zoubek, tak nazvaný cucáček, vezme jej a hodí si po zpátku přes hlavu na pec, při tom řkouc:
„Tu_máš, Bábo[2], kostěnej,
dej mi za něj železnej!“
Abeceda.
A—B—C—D—
kočka přede,
kocour motá,
pes počítá,
kolik nití
do desíti.
