- Dítě buditi.
(Nápěv 106.)
Děťátko maly,
jak jsi ospaly!
ptáčkové už dávno vstali,
modlitbičky vyzpívali —
a ty ještě spíš.
Děťátko maly,
jak jsi ospaly!
já kravičky podojila,
kašičku ti uvařila —
a ty ještě spíš.
- Myška.
Když dítko malé na peřince ležíc se protahuje, matka, aby se zasmálo, takto s ním zahrává: dělá jemu po tělíčku dvěma prsty, jako když myška běží, drobné krůčky, od nožičky přes kolínko po bříšku až pod bradičku anebo pod paždíčko, při tom říkajíc:
Běží myška po polici,
nese s sebou homolici.
Myško malá, maličká!
uteč, číhá kočička —
ú-tíkej, utíkej !
Běží myška k Táboru,
nese pytel zázvoru.
A ty malá zûstaň doma;
a ty velká běž
na Táborskou věž!
Běhala myška
okolo bříška:
šup do pupíčka!
Běžela myška po stěně:
ať se náš Vojtíšek zasměje!
Sr. Štěpnice 1857, str. 67.
- Kostelíček.
Když se dítě provaluje na peřince, brává s ním matka takto:
Hladí mu čelíčko, řkouc:
„Tuto jest oltářícek.“
Zakryje mu rukou očka:
„To jsou světýlka.“
Pohladí mu líčka:
„To jsou polštáříčky.“
Zatahá mu zlehoučka za nosíček:
„Tu je zvoneček — cilink cink!
cilink cink!“
Vezme ho za ouška:
„Tu jsou ministranti.“
Ukazuje na ústka, na zoubky a na jazýček:
„Tu je kaplička, v ni lidičky a pan pateříček.“
Přejede rukou po tělíčcku a mírně potahuje za ručičky a za nožičky:
„A tu jsou varhánky — tu se měchy natahují — a zde se hraje.“
Při posledních slovech prstama zlehoučka na prsíčkách a pod bradičkou polehtává, až se dítě hlasitě zasměje.
Sr. Štěpnice 1858, str. 34.
- Chléb váleti.
Dítě leží na peřince, a matka nebo chůva je převaluje s jedné strany na druhou, přitom říkajíc:
Válím, válím chléb :
jest-li se mi nepovede,
dám mu buchtu do hřiběte —
buch, buch, buch !
Při posledních slovech zlehoučka dítko do zadíček třikrát uhodí.
Z Klatovska.
