Hej kotka do koutka!
skákejte děvčátka!
pacholata jdou, jdou,
pacholátka jdou!
Kotek běhá po stodole,
upadne-li, bude dole.
Hej kotka do koutka!
skákejte děvčátka!
pacholata jdou, jdou,
pacholátka jdou!
S písní touto spojen byl jistý tanec anebo hra národní, kteráž se zvláště po svatbě v pátek provozovala. Ziegler ve svém překladu příběhů Telemachových (I, str. 271) popisuje ji jen co hru dětskou takto: že děti obojího pohlaví se sešly, udělaly daleké kolo, vzaly se za ruce, skákaly a zpívaly. Při posledním slovci (každé sloky) každé dítě se vytrhlo, jedno za druhým se hnalo, jedno druhému utíkalo. Kdo koho uhonil a přemohl, vedl přemoženého na místo umluvené, kteréž slulo pykačka. Zde musilo zajaté dítě tak dlouho býti, dokud se po skončeném honění fantem neb zástavou nevykoupilo. Takto, prý, provozovala se ta hra v městě Dobrušce. Z tohoto popisu nelze jest ovšem utvořiti sobě obraz určitý hry této. — Místo slov posledních: „Pacholata jdou!“ zpívá se také:
„Pacholata vejš!“
Někde místo toho ukončují tu píseň jako ve hře dětské: „Sil Petr proso“ atd. slovy těmito:
Málo nás, málo nás,
pojďte hoši (holky) mezi nás.
Srov. Jíč. Zpěvník, & 449; Krolm. II, 123; Suš. 618.
Písně věku mládeneckého a panenského.
- a) Mladost, krása, láska.
1.
Panna květ.
(Nápěv 160, 161,)
Já jsem panna růže,
dokud nemám muže.
Já jsem panna kvítek,
dokud nemám dítek.
Z Plzenska. — Srov. Čel. I, 82; Suš. 498; Kol I, 143; Vuk I, 301; Kukulj. 216.
Přespolní milá.
(Nápěv 603.)
Což je tomu hodně,
kdo má milou v domě.
Kdo ji má přes pole,
přesmutné pachole!
Musí za ni jíti,
byt měl krk sraziti.
Z Berounska.
3.
Námluva.
(Nápěv 129.)
Měj mě, Jeníčku, měj mě rád,
koupíme sobě vinohrad:
Ty budeš vorat a já žít,
budem se spolu dobře mít.
Z Berounska. — Srov. Čel. I, 47; Kol. I, 284.