»Tím jest to skončeno,« pravil. »Přeji vám šťastné dobré jitro!«
»Ne, ne!« zvolal jsem. »Podrobuji se všem podmínkám. Pokud vidím, nezbývá mně nic jiného.«
»Nic na světě,« odpověděl.
»Nuže tedy, slibuji.«
»Na svoji čest?«
»Na svoji čest.«
Hleděl na mne a v jeho urážlivých očích jsem pozoroval jakousi pochybnost.
»Ostatně, co pak vím o vaší cti?« řekl.
»Slovo s to, pane« zvolal jsem hněvivě, »dovolujete si příliš mnoho! V celém svém životě jsem nebyl nikdy tak urážen.«
Zdálo se, že můj výbuch ho více zajímá než aby ho mrzel.
»Má kulatou hlavu,« mumlal. »Ploskohlavec, šedé oči, černé vlasy a jakýsi nádech černošského typu. Domnívám se, že jste keltického původu?«
»Jsem Irčanem, pane.«
»Irčanem? Irčanem?«
»Ano, pane.«
»Tím by se to ovšem vysvětlovalo. Dovolte, slíbil jste mi, že si budete vážiti mé důvěry? Ovšem, řekl bych, že tato moje důvěra bude velice vzdálena úplnosti. Chci vám však dáti několik málo pokynů, jež vás budou zajímati. Nejdříve tedy tolik — bezpochyby, že víte, že před dvěma lety jsem vykonal cestu do Jižní Ameriky — a že tato cesta bude ve světových dě-
