Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/313

Tato stránka byla ověřena


pečí, ale vy nikoliv. Nejdéle za soumraku budu v ležení.«

Pak se obrátil a já jsem ho opustil, kráčejícího se svou neobyčejnou kleci kolem sebe, lesní cestou.

Jestliže bylo chování lorda Johna v této době podivné, tu bylo chování Challengerovo ještě podivnější. Mohl bych skoro říci, že se zdálo, jako by měl nějakou neobyčejnou poutavost pro Indiánky a že vždycky s sebou nosil dlouhou širokou, palmovou větev, kterou je zaháněl, jako by byly mouchami, jestliže naň svou pozorností přílišně dotíraly. Viděti ho tak kráčeti jako operetního sultána s jeho vladařským žezlem v ruce, při čemž se mu jeho černé vousy ježily a prsty na jeho nohou se při každém kroku vztyčovaly, v patách se zástupem velkookých indiánských děvčat, oděných ve skrovné zástěry, zhotovené ze stromově kůry — toť jedním z nejgrotesknějších obrazů, které si přinesu s sebou. Pokud se týče Summerleea, byl úplně zaneprázdněn hmyzem a ptáky, žijícími na planině a ztrávil veškerý svůj čas (kromě toho že značná jeho část byla věnována plísnění Challengera, poněvadž nás dosud nevyvedl z našich obtíží), očišťováním a úpravou svých exemplářů.

Challenger měl ve zvyku odcházeti každého jitra a vracel se pak chvílemi s výrazem důležité vážnosti jako člověk, nesoucí plnou váhu velikého břemene na ramenech. Jednoho dne nás vedl s palmovou větví v ruce a se zástupem