člun, než jsme ho mohli dovléci ku břehu. Bylo to téže noci, kdy se vyřítil z rákosí zelený vodní had a unesl ve svých závitech kormidelníka na Challengerově loďce. Také Vám povím o onom nočním velikém a bílém tvoru, — až do dnešního dne nevíme, zdali to byl ssavec anebo plaz, — který žil v jednom ohavném bahnisku, jež leželo východně od jezera a jenž planul v temnotě slabou fosforečnou září.
Indiáni se tohoto zvířete báli tak hrozně, že se k onomu místu nechtěli přiblížiti a ačkoli jsme tam podnikli dvakráte výpravu a pokaždé jsme zvíře spatřili, nedovedli jsme se prodrati hlubokou bažinou, ve které onen tvor žil. Mohu říci jenom tolik, že byl větší krávy a že vydával nejpodivnější pižmový zápach. Také vám budu vyprávěti o velikém ptáku, který honil Challengera a pronásledoval ho jednoho dne až do skalního úkrytu. — Byl to veliký opeřenec, náležející k běžcům, mnohem větší pštrosa a měl hrdlo jako sup a hroznou hlavu, takže vypadal jako kráčející smrt. Když Challenger šplhal nahoru, aby se dostal do bezpečí, utnulo mu jediné divoké klofnutí ohnutým zobákem podpatek jeho boty tak, jako kdyby jej odřízl dlátem. Avšak alespoň tentokráte zvítězily naše moderní zbraně a onen veliký tvor, měřící od hlavy k nohám dvanáct stop — jmenoval se fororachus[red 1], jak nám sdělil náš udýchaný, ale jásající profesor — se svalil před puškou lorda Roxtona, se splašeným máváním křídel a kopaje nohami, při čemž se na nás díval svítícíma, kru-
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
