Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/300

Tato stránka byla ověřena

Ke konci vítězného polního tažení byli lidoopové zahnáni přes vysočinu (jejich nářek při tom byl děsný) a byli umístěni v sousedství indiánských jeskyň, kde budou nadále pokolením otrockým, jsouce střeženi svými pány. Byl to stejný, ale ovšem hrubý a původní případ, jako osud Židů babylonských nebo Israelských v Egyptě. V noci jsme slyšeli z lesních houštin protahovaný křik. To snad nějaký prvotní Ezechiel naříkal pro padlou velikost opičího města a snažil se nanovo přivolati jeho zašlou slávu. Od této chvíle měli býti jeho soukmenovci pouze nosiči vody a drvaři.

Dva dny po bitvě jsme se vrátili se svými spojenci přes planinu a utábořili jsme se na úpatí jejich skal. Byli by chtěli, abychom s nimi sdíleli pobyt v jeskyních, avšak lord John se tím nechtěl nijak spokojiti, maje na zřeteli úvahu, že kdybychom to byli učinili, byli bychom se vydali v jejich moc, jestliže snad měli nějaké zrádné úmysly.

Proto jsme si zachovali svoji neodvislost, a pro případ jakékoliv nahodilé potřeby jsme měli své zbraně připravené, ale při tom jsme zachovávali neustále přátelské vztahy. Také jsme nepřetržitě navštěvovali jejich jeskyně, kteréž byly velmi zajímavé, ačkoliv jsme nemohli nikdy rozhodnouti, zdali byly vytvořeny člověkem, nebo přírodou. Veškeré tyto jeskyně byly v jedné vrstvě a byly vyhloubeny v téže měkké skále, ležící mezi sopečným čedičem, který vy-