(t. j. ve středu) o jedenácté hodině dopolední.
»Trvám, pane, s ujištěním nejhlubší úcty, Váš oddaný,
Edward M. Malone.«
»Jak se vám to líbí?« tázal jsem se vítězně.
»Nu, můžete-li to srovnati se svým svědomím —«
»Až dosud mne nezklamalo nikdy.«
»Ale co vlastně chcete počít?«
»Dostati se tam. Jakmile budu v jeho pokoji, tu si již dovedu vyhledati nějak přístup k profesorovi. I kdybych byl třeba nucen dáti se poraziti upřímným doznáním. Je-li sportsmanem, polehtá to jeho samolibost.«
»Polehtá, opravdu! Jest mu to tak podobno, aby se dal polehtati! Potřeboval byste spíše drátěné košile nebo amerického ochranného dressu ke kopané. Nu, s Bohem. Ve středu ráno budu zde míti pro Vas odpověď — jestliže se vůbec poníží, aby vám odepsal. Profesor jest takové prudké a nebezpečné a hašteřivé povahy, že ho nenávidí každý, kdo se s ním setká a studentům jest terčem vtipů, pokud si toho ovšem mohou dovoliti. Možná, že by bylo pro vás mnohem lépe, kdybyste byl o tom člověku nikdy neslyšel.«
