a také jsme pomohli rozhodnouti takový zápas. Od této chvíle bude tato vysočina náležeti navždycky člověku.«
Bylo k tomu třeba mocné víry v konečný cíl, aby byly ospravedlněny takové tragické prostředky. Když jsme pokračovali společně lesy, nalézali jsme lidoopy ležící všude hustě; byli probodeni oštěpy nebo šípy. Tu a tam označovaly malé skupiny Indiánů s roztříštěnými lebkami místo, kde byl některý lidoop zahnán do úzkých a kde prodal draze svůj život. Před sebou jsme neustále slyšeli výkřiky a řvaní, což nám prozrazovalo směr, kudy bylo vedeno pronásledování. Lidoopové byli zahnáni do svého města a tam se naposledy postavili na odpor, který byl však nanovo zlomen a teď právě jsme přišli včas, abychom viděli poslední děsnou scénu. Asi osmdesát nebo sto samců, posledních to zbylých lidoopů, bylo hnáno přes tutéž malou mýtinu, která vedla na okraj skal a jež byla jevištěm našeho vlastního rekovného činu před dvěma dny. Když jsme přišli, tu tvořili právě Indiáni ze svých kopinníků půlkruh, který se kolem lidoopů sevřel a za minutu bylo po všem. Třicet nebo čtyřicet jich zahynulo tam, kde byli. Ostatní, s křikem a bráníce se tlapami, byli svrženi přes sráz a padali, narážejíce na vyčnívající balvany, dolů, právě tak jako dříve jejich zajatci a nabodávali se v hloubce šesti set stop na ostré, bambusové kmeny. Bylo to tak, jak řekl Challenger. A vláda člověka byla v Zemi Maple Whiteově na vždy zajištěna. Sam-
