Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/222

Tato stránka byla ověřena

Slunce stálo právě nad západním obzorem a večer byl neobyčejně jasný a tichý, takže jsem pod sebou viděl celý rozsah vysočiny.

Jevila se mi z této výše v obrysu oválním, v délce asi třiceti mil a v šíři asi dvaceti. Všeobecný útvar krajiny se podobal mělké nálevce, jejíž veškeré strany se skláněly k dosti velkému jezeru uprostřed. Obvod tohoto jezera mohl měřiti asi deset mil. A jeho vody vypadaly ve večerním světle hluboce zelené a krásné, jsouce lemovány na březích rákosím. Na jeho povrchu vyčnívalo několik žlutých písčin, které zářily v měkkém slunečním světle barvou zlatou. Mnoho dlouhých, temných předmětů, které byly příliš velké, abych je mohl považovati za alligatory a příliš dlouhé, aby byly čluny, leželo na okraji těchto písčitých skvrn. Svým dalekohledem jsem mohl docela zřetelně viděti, že jsou to živí tvorové, ale jakého by byli druhu, nedovedl jsem si představiti.

Od oné strany vysočiny, na které jsme byli, táhla se k ústřednímu jezeru zalesněná úbočí, přerušovaná tu a tam mýtinami, v délce asi pěti nebo šesti mil. Skoro u svých nohou viděl jsem mýtinu iguanodonů a o něco dále byl mezi stromy průsek, jenž označoval bahniště pterodactylů. Ale na straně protilehlé poskytovala vysočina vzezření zcela rozdílné. Tam se opakovaly čedičové skály, stojící na straně zevní, také uvnitř, tvoříce tak hradbu, asi dvě stě stop vysokou, pod níž se rozkládaly zalesněné stráně. Na úpatí těchto rudých skal jsem viděl svým