mezi stromy se zdála číhati neustále nějaká hrozba a když jsme se dívali do jejich stinného lupení, vnikala nám do srdce neurčitá hrůza. Jest sice pravda, že tito nestvůrní tvorové, které jsme právě viděli, byli zvířaty hřmotnými, ale neškodnými, u nichž nebylo pravděpodobno, že by někomu ublížila. Ale nevěděli jsme, jací jiní tvorové, přeživší věky, mohli býti v tomto světě divů — jaké zde mohly býti divé a útočné hrůzy, připravené vrhnouti se na nás ze svých doupat buď ve skalách nebo v podrostu. Vím velmi málo o životě předhistorickém, avšak pamatuji se zřetelně na nějakou knihu, kterou jsem četl a v níž se mluvilo o tvorech, kteří by se mohli živiti našimi lvy a tygry, jako kočka myšmi. Což kdybychom se setkali v těchto lesích Země Maple Whiteovy s tvory podobnými!
A bylo naším osudem, že již tohoto dopoledne, bylo to naše prvé dopoledne v této nové zemi — jsme měli zvěděti, jaká podivná nebezpečí kolem nás číhají. Bylo to dobrodružství odporné a takové, že na ně myslím velmi nerad. Jestliže, jak řekl lord John, nám zůstane v paměti mýtina iguanodonů jako sen, tu zajisté nás bažina pterodactylů bude vždycky strašiti jako noční můra. Dovolte mi, abych vypravoval přesně, jak se vše událo.
Postupovali jsme lesy velmi pomalu, a sice s části proto, že lord John vyzvídal před námi jako skaut, než nám dovolil jíti dále, a za druhé proto, že při každém druhém kroku jeden nebo druhý profesor s výkřikem podivu klekal na
