tváří, jako by byl předsedou nějaké poroty. Představte si ho, sedícího na skále, se svým směšným, chlapeckým, slaměným kloboukem, vraženým v týle jeho hlavy, s jeho domýšlivýma očima, jež nás ovládaly pod jejich zpola zavřenými víčky, s černými, mocnými vousy na bradě, jež se mu klátily, když pomalu popisoval naši přítomnou situaci a naše budoucí podniky.
Pod ním byste byli mohli viděti nás ostatní tři — mne, opáleného, mladého a posíleného po naší cestě na volném vzduchu; Summerleea, vážného, ale dosud kritisujícího, s jeho věčnou dýmkou v ústech a lorda Johna, břitkého jako ostří břitvy, s jeho bdělou a ohebnou postavou, opírající se o pušku a s orlíma očima, upřenýma chtivě na mluvčího. Za námi se seskupili naši dva svalnatí míšenci a malý hlouček Indiánů, kdežto před námi a nad námi se týčila ona obrovská, rudá žebra skalin, které nám zabraňovaly přístup k našemu cíli.
»Netřeba mi připomínati,« pravil náš vůdce, »že když jsem posledně navštívil tato místa, vyčerpal jsem veškeré prostředky, jak by bylo lze vyšplhati na tyto skály. A poněvadž se mně to nepodařilo, nemyslím, že by se kdo jiný potkal na těchže místech s úspěchem, neboť jsem trochu vycvičeným lezcem na hory. Tehdy jsem s sebou neměl lezeckých pomůcek, avšak tentokráte jsem byl dosti obezřelým, abych mohl vyšplhati až na vrchol tohoto odděleného jehlance. Ale pokud hlavní část skal se naklání vpřed, bylo by nadarmo, pokoušeti se o jejich
