tak nedotčený jako oni. Ve svém nitru jsem naplněn obavami.
Dovolte, abych Vám se všemi podrobnostmi, pokud jest mi možno, vypravoval pořad událostí, kterými jsme dospěli ke katastrofě.
Když jsem dokončil svůj poslední dopis, sdělil jsem, Vám, že jsme se octnuli asi sedm mil od obrovské čáry rudých skalin, které zajisté obklopují vysočinu, o které profesor Challenger mluvil. Výše těchto skal zdála se mi, když jsme se k nim přiblížili, na některých místech větší, než jak profesor udával. Zvedala se s části až do výše nejméně tisíce stop. A při tom byly tyto skaliny podivně žlábkované, a to způsobem, který jest, jak se domnívám, charakteristický při čedičových vyvřelinách. Něco podobného lze spatřiti u Edinburku na sallisburyských rozsedlinách[red 1]. Na vrcholu jeví tyto skály veškeré známky bujné vegetace s křovinami na pokraji a o něco dále s mnohými vysokými stromy. Avšak pokud jsme mohli viděti, nebylo tam ani stopy po nějakém životě.
Oné noci jsme rozbili tábor bezprostředně pod skalami — na místě velmi divokém a pustém. Skaliska nad námi nebyla jenom kolmá, nýbrž zahýbala se na vrcholu na zevní stranu, takže nebylo naprosto možno na ně vystoupiti. Blíže nás byl onen vysoký, štíhlý, skalní jehlanec, o němž, jak se domnívám, jsem se ve svém vypravování již zmínil. Vypadá jako široká červená kostelní věž a jeho vrchol jest ve stejné rovině s vysočinou, avšak mezi nimi zeje veliká
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
