jedné anglické míle jakéhosi tvora, který se podobal obrovskému, šedému ptáku, vzlétnuvšímu pomalu se země a vzdalujícímu se od nás, při čemž letěl velice nízko a rovně, až zmizel mezi stromovitými kapradinami.
»Viděl jste to?« křičel Challenger s nadšením. »Summerleee, viděl jste to?« Jeho soudruh zíral upřeně na místo, kde onen tvor zmizel.
»Co myslíte, že to bylo?« tázal se.
»Podle mého nejlepšího přesvědčení to byl pterodactyl.«[1]
Summerlee vypukl v posměšný smích. »Nějaký pterozouvák!« řekl. »Byl to čáp, jestliže jsem vůbec něco viděl.«
Challenger se tak rozzuřil že nemohl ani promluviti. Hodil si prostě svoje zavazadla na záda a dal se na další pochod. Avšak lord John se ke mně obrátil a tu jsem viděl, že jeho obličej byl vážnější než obyčejně. V ruce měl svůj Zeissův,[2] hranolový, dvojitý dalekohled.
»Zaostřil jsem svoje kukátko na onoho tvora, dříve než se dostal za stromy,« pravil. »Neodvažuji se říci, co to bylo, ale dávám v sázku svoji pověst jako sportsman, že to nebyl pták, jakého bych byl viděl za celý svůj život!«
Tak se tady věci mají. Jsme teď opravdu na pokraji neznámá a setkáváme se s předními strážemi tohoto ztraceného světa, o němž náš
