nám poskytuje život zvířecí, tato končina pozadu. Živě zbarvené orchidee a čarokrásné lišejníky hořely jako barevné plameny, na temných kmenech stromů a tam, kde nějaký bludný paprsek světla padal zplna na zlatou allamandu[red 1], na červené, hvězdicovité chumáče taxonie[red 2] nebo na bohaté, temně modré kusy ipomaee[red 3], působilo to jako sen z pohádky. V těchto velikých lesních pustinách zápasí život, jenž nenávidí temnotu, neustále, aby se dostal vzhůru, ke světlu. Každá rostlina, i ta nejmenší, se vypíná a vine k zelenému povrchu a ovíjí se ve své námaze kolem silnějších a vyšších bratří. Popínavé rostliny jsou zde podivné a plné přepychu. Avšak také jiné, o nichž nikdy nebylo známo, že by šplhaly, naučí se tomuto umění, aby unikly temnému stínu, takže obyčejný jasmín a kopřiva, ba i palma jacitara[red 4] zde bývá spatřena, jak ovíjí svůj kmen kolem cedrů a jak se namáhá, dospěti k jejich korunám. Pod těmito majestátními klenbami, jež se před námi při naší chůzi šířily, jsme nepozorovali nijakého pohybu zvířecího života, avšak neustálý ruch nad našimi hlavami nám prozrazoval mnohotvárný svět hadů a opic, ptáků a lenochodů, který žil ve slunečním světle a díval se s údivem na naše trpasličí, temné, klopýtající postavy v šerých, bezměrných hlubinách pod sebou. Při východu a při západu slunce ozývaly se křiky vřešťanů a papouškové se dávali do pronikavého štěbetání, avšak za horkých denních hodin naplňovalo náš sluch jenom bzučení hmy-
Stránka:CONAN DOYLE, Arthur - Ztracený svět.djvu/127
Tato stránka byla ověřena
