„Jen zůstaňte ležet, wždyť já se sama zeptám kdo to je?“ šeptala a zadržowala ho.
„Nechte matko, ten co klepe, je zloděj, a Pánbůh sám mne poslal, bych wás jeho sprostil“ řekl cizinec a šel ke dweřím,“ ptaje se: „Kdo tluče?“
„Já jsem čert, a jdu si pro peníze“ ozwal se z wenčí hlas. Tu otewřel wandrowní dwéře řka: „Ty nejsi čert, ale já jsem čert“ popadl neznámého do náručí a zmizel. Ulekaná wdowa klekla na zem a děkowala Bohu za poslanou pomoc.
Druhý den bylo slyšet, že se bohatý mlynář ztratil, nikdo newěděl kam se poděl, jen chudá wdowa mohla o jeho strašné smrti spráwu dát, a také to mlynářce powěděla, by za jeho duši se modlila, což ta učinila a polowic jmění chudým dala, by modlitbu platnou učinila.
Wdowa se swými dětmi byla nyní šťastna, wychowala z nich hodné a rozšafné lidi, a nikdy na swatého Josefa nezapomněla.
