Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/9

Tato stránka nebyla zkontrolována

dwéře otewřely, a do nich wkročil se šumotem diwoký mládenec.

„Co tu hledáš, kdo jsi?“ ptal se Bohdanky, a dech jeho ji silně owanul.

„Nehněwej se pane, já hledám swých sedm bratrů, dnes sem w tomto lese zabloudila, a do chaloupky waší wkročila. Nech mne zde odpočinout.

„Já jsem wítr, a každého kdo mi w cestu přijde roztrhám. Ale že si umdlena, popřeji ti odpočinutí.“

Bohdanka si zase usedla a myslila, když je mládenec wítr, že by snad o bratřích wěděti mohl a umínila si, zeptati se ho na ně. „Pane,“ začala po chwílce, již dlouhý čas tomu, co chodím po swětě, a hledám swých sedm bratrů, kteří sou w krkawce zakleni; nemáš zdání, kde by se nacházeli?“

„Nemohu ti o nich powědět, ale můj bratr měsíc, ten by měl wědět kde jsou; že jsi tak hodna, chci tě k němu donést.“

Bohdanka byla s nawržením spokojena a diwoký mládenec wzal ji do náručí. Jakoby prsa jeho byla naplněna wonným kwítím, tak líbě wanul dech jeho.

Měsíc byl bledý mládenec se stříbrnými wlasy. „A čeho u mne pohledáwáš?“ ptal se Bohdanky, když ji k němu wítr donesl.