odhodlaně poddala se wůli pánowě w přeswědčení, že zkouška ta k wyswobození bratrů potřebna jest.
Pán pln radosti, že se děwče nezdráhá, nemeškal dle její poukázky wšecek len, jakož i přeslici a wřeteno na wůz odnesti. Když se byla Bohdanka i on posadili, šwihnul kočí do koní a ty uháněly w jednom kwapu. Na cestě chtěla se Bohdanka na mladíka podíwati, neboť si byla w překwapení jeho twáře ani newšimla, než sotwa oko k němu pozwedla, již je zase sklopila. Inu, potkala se s jeho krásnýma očima, a to byly dwě slunce, do jichž paprsků ona hleděti nemohla.
Mlčky přijeli k jeho zámku; ona mluwiti mohla a nesměla, on mluwiti směl ale nemohl samým zalíbením. Služebníci hleděli s podiwením na Bohdanku, když ji pán s wozu dáwal, a poroučel by len a přeslici za nimi nesli. W domě jim wešla wstříc obstaralá hospodyně, newlastní to sestra pánowa, wítajíc je, ale w duchu žehrajíc. Byla to zlá osoba, která na swětě žádného nemilowala kromě sebe; za to ji ale také nikdo nemilowal, wyjmouc bratra, který jsa dobrosrdečný co sestru ji náwiděl, a celé hospodárstwí jí swěřil. Ona znala jeho slabé stránky, a tak se uměla k němu lichotit, že jí wždy wěřil, a často
