Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/108

Tato stránka nebyla zkontrolována

na skálu a šel zpět do zámku. K paní Burce chowal se, jakoby se bylo nic nestalo, ba lichotil jí, z čehož ona měla weliké potěšení. W soumraku nezapomněl dříwí uchystat, a když wšecko ulehlo, podařilo se mu na hranici je wrownat. Prosebným hlasem žádal potom u ložnice by mu paní olewřela, že jí musí něco welmi důležitého powědít. Paní Burka dala se uchlácholit, a důwěrně mu otewřela. Tu ji wzal Mladoň za rameno, ale jedním okem koukal na lewou ruku, kde se již hýbala hadí hlawa. Sotwa byl Burku silněji stiskl a ze dweří táhnouti chtěl, zasičela ohniwá tlama, ale již měla dýku w chřtánu, a ukrutně se okolo ruky čarodějnice swíjet počala. Ta se skácela, Mladoň pojaw ji do náručí, běžel na dwůr a w okamžení hořela hranice plamenem. Když nebylo po čarodějnici než hromádka popele, sebral ho Mladoň do nádoby a šel k rybníku. Práwě wycházelo slunce, když ho do tiché wody hodil; tu se začala woda pěnit a zhůru wlnit, jakoby ho wywrhnout chtěla. Zlatá zeď se kácela, a wlny házely jednu třtinu po druhé na břeh, až nezůstala ani jedna we wodě. Ale hle! co se to na břehu děje, třtiny se stawí zhůru, jedna podáwá druhé ruku, splítají se dohromady wýše a wýše, až je z nich zlatý žebřík zakotwen we břehu,