Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu/106

Tato stránka nebyla zkontrolována

stříčko milá,“ powídá ta jedna, „proč si truchliwá, což ublížil někdo twým mláďatům?“

„Moje mláďátka sedí zdráwy w teplém hnízdečku, a neželím pro ně, nýbrž pro moji dobroditelkyni, která padla do rukou zlé čarodějnice, bydlící tam w tom pěkném zámku.“

„Powěz pak, sestřičko, co se jí stalo, a kde je twá dobroditelka?“ tázala se opět ta prwní.

„Za tímto lesem je údolí, tam wršíček a na něm chaloupka, w té chaloupce bydlela má hospodyně. Její matka je w slawíka zakleta a otec w orla od zlé čarodějnice, proto že jí nechtěl milowat, a dobrowolně u ní zůstat, by ho mohla w dwacátém roku usmrtit a krwí jeho se umýt, čímž opět krásy a mladosti nabyti měla. Když je tak nešťastnými učinila, zůstalo po nich děťátko, ale Bůh milý nechtěl, by zahynulo, a poslal anděla swého, by je ostříhal a opatrowal. Do patnáctého roku ji wychowáwal, ale potom se wrátil zpátky do nebe. Viola byla rozumná, krásná a dobrá. Nikdy sem pro swá mláďata pro potrawu na pole jíti nemusela, neboť každý den bylo na dwoře zrní nasypáno, jehož se ptáčkowé najedli. Pořád byla sama, až přišel wčera k nám mládenec, kterého si čarodějnice od mládí wychowala, by ne-