se tě budou bát, proto že si se už sedm let nemyl, sedm let wlasy ani nehty nestřihal.“
„Ba na mou wěru, na to sem ani nezpomněl. Ale toť je pojednou, woda a nůžky wšecko sprawí. U wás přece nezůstanu.“
„Od té černoty si nepomůžeš, leč bych já ti dal dobrou radu. Prozatím zůstaň jaký jsi, a jdi na swět, až budeš chtít, pomohu ti. Kdyby se tě lidé ptali, kdo jsi, řekni, žes čertůw šwagr, a nebudeš lhát.“
„Ale poslechni, pane čerte, když sem ti wše tak pořádně obstaral, mohl bys mmě teď powědět, co w těch kotlích wězí.“
„Podíwej se tedy,“ řekl čert a odkryl prwní wíko, Petr widěl swou macechu.
„Máš štěstí, že sem to dříwe newěděl, sice bych byl místo dwanácti čtyry a dwacet polínek přiložil,“ zkřikl Petr zuřiwě. W druhém kotli byl pan wrchní, w třetím pan desátník.
„Widíš,“ prawil čert a přiložil na oheň, „w těchto kotlích se waří nemilosrdné srdce.“ Na to se Petr s čerty rozloučil, pán ho wzal na záda, a donesl opět do lesíka, w kterém před sedmi lety seděl. Když na zem stoupil otřásl se, strčil měšec do kapsy, a šel do blízké wesnice. Ale jak mile přišel k prwní chalupě,
