Tato stránka byla zkontrolována
16
To zajíce velmi rozzlobilo.
Když přišli právě k nějakému rybníčku, řekl zajíc k lišákovi:
„Což, abychom si opatřili nějakou rybí pochoutku? Měli bychom potom ryby i chléb výražkový jako velcí páni. Ponoř ocas svůj trochu do vody a ryby, které nyní beztoho nemají mnoho k snědku, zakousnou se do něho. Avšak pospěš sobě, než-li rybník zamrzne.“
To se lišákovi zamlouvalo, sestoupil k rybníku, jenž právě zamrzal, vstrčil tam svůj ohon, a za malou chvíli byl tam ohon pevně zamrzlý.
Tu vzal zajíc koš a před samým nosem lišákovým housku za houskou pohodlně požíral.
A když dojedl řekl lišákovi:
„Počkej tu až do jara, až bude rybník táti!“ a obrátiv se uháněl pryč a zamrzlý lišák štěkal za ním vztekle jako hafan na řetěze uvázaný.
