Stránka:Bible svatováclavská 1771, SZ 1. svazek, i-xxii, 1-411.pdf/26

Tato stránka byla zkontrolována

mě všeliké dřevo k pohledění pěkné a k jídlu chutné; dřevo také života u prostřed ráje, i dřevo vědění dobrého a zlého. 10 A řeka vycházela z místa rozkoše k svlažování ráje, kteráž odtud dělí se na čtyři hlavní (řeky[1]). 11 Jméno jedné Fízon; ta jest, kteráž obchází všecku zemi Hevilat, kdež se rodí zlato; 12 A zlato země té nejlepší jest; tu se nachází bdellium, a kámen onychin. 13 A jméno řeky druhé Gehon; tať jest, kteráž obchází všecku zemi Mouřeninskou. 14 Jméno pak řeky třetí, Tigris; ta [2]jde proti [3]Asyrským. Řeka pak čtvrtá, ten jest Eufrátes. Člověk v ráji postaven, a zákon mu vydán. 15 Pojal tedy Pán Bůh člověka, a postavil jej v ráji rozkoše, aby dělal, a ostříhal ho. 16 A přikázal mu, řka: Ze všelikého dřeva rajského jez; 17 Z dřeva pak vědění dobrého a zlého nejez. nebo v kterýkoli den z něho jísti budeš, smrtí umřeš.

III. 18 Řekl také Pán Bůh: Není dobré člověku, býti samotnému; Učiňmež mu pomoc podobnou jemu. 19 Protož když [4]stvořil Pán Bůh z země všecky životčichy zemské, a všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak by nazval je; nebo jakž nazval Adam každou duši živou, toť jest jméno její. Adam jména dal živočichum. 20 I nazval Adam jmény jejich všecky životčichy, a všecko ptactvo nebeské, i všecka zvířata země. Adamovi pak nenalezal se pomocník podobný jemu. 21 Vpustil tedy Pán Bůh [5]sen na Adama; a když usnul, vyňal jedno z žeber jeho, a vyplnil [6]tělem místo jeho. Žena z žebra Adamova učiněna, i k manželství jemu oddána. 22 I vzdělal Pán Bůh žebro, kteréž vyňal z Adama, v ženu; a přivedl ji k Adamovi.

IV. 23 I řekl Adam: Tato (jest) [7]kost nyní z kostí mých, a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzatá jest. 24 Protož [8]opustí člověk otce svého, i matku, a přidržeti se bude manželky své; a [9]budou dva v jednom těle. 25 Byli pak oba dva nazí, totižto Adam, i žena jeho; a nestyděli se.

Manželský stav od Boha ustanovený. První původ a ustanovitel manželstva jest sám Pán Bůh v zemském ráji, a to ještě v tom přešťastném stavu nevinnosti, prve nežli Adam zhřešil; což sám ráčil zjeviti Adamovi v onom předivném snu aneb raději vytržení, v kterémž postaven byl Adam, když [10]Pán Bůh z jeho žebra ženu jemu způsobiti ráčil. Odkudž Adam probudiv se ze sna, co by mu bylo zjeveno, vypravoval, řka: [11]Tato (jest) kost nyní z kostí mých, a tělo z těla mého. [12]Protož opustí člověk otce svého i matku, a přidržeti se bude manželky své, a budou dva v jednom těle. Kterýmižto slový vyjevil ono veliké tajemství, že totižto proto žena vzdělána jest z mužského žebra, aby se poznalo, jak pevné spojení má býti mezi manžely, jak v duchu skrze lásku, a jednostejnou vůli! tak v těle skrze spolubydlení a manželský sňátek pro plození dítek; aby nejprv země, a potom nebe lidmi naplněno bylo. Toto pak spojení a přátelství musilo býti tak pevné a ustavičné, aby pro ně manželé opustili otce i matku, aniž se kdy rozloučiti mohli až do smrti. Toť zajisté Kristus Pán Spasitel náš vysvětliti ráčil, když připsav Pánu Bohu naddotčená Adamova slova (neboť je byl Adam z jeho vnuknutí propověděl) tuto zavírku učinil: [13]Což Bůh spojil, člověk nerozlučůj. Kterýmižto slový patrně na rozum dává, že sám Pán Bůh byl původem manželského sloučení, i práv k manželskému stavu vlastně náležejících, a jmenovitě těchto čtyř přednějších:

  1. [14]Aby manželstvo bylo svazkem nerozvazatedlným přes celý život.
  2. Aby toliko dvě osoby manželsky se sloučiti mohly: tak aby ani jedna žena více mužů krom jednoho, ani muž více žen krom jedné, spolu míti
  1. potoky
  2. teče
  3. zemi Asyrské.
  4. sformoval
  5. tvrdý sen
  6. masem
  7. 1. Kor. 11. 9.
  8. Mat. 19. 5. Mar. 10. 7. Effez. 5. 31.
  9. 1. Kor. 6. 26.
  10. Verš 22
  11. Verš 23.
  12. Verš 24.
  13. Mat. 19. 6.
  14. Níž pod kap. 24. Deutero.