aby měly (co) jísti. I stalo se tak. 31 A [1]viděl Bůh všecky věci, kteréž byl učinil; a byly velmi dobré. I stal se večer, a jitro, den šestý.
V 26. verši mluví Bůh Otec k Synu svému a k Duchu svatému, jenž jsou s ním jednoho přirození, jedné moci, a spolu s ním číní všecky zevnitřní věci. Pročež z tohoto místa (kdežto se zmínka činí, že v jednom Božství jest více osob činících; ale jednou mocí k činění a jedním činěním) poznávají sv. Otcové tajemství třech osob v nejsvětější Trojici Boží; a znamenají to, že člověk jest obraz jak Trojice Boží, tak samého Božství, ne sice podle těla, leč velmi nevlastně (pokudž totižto z těla může se poznati vzácnost duše, ku přikladu z tváři, a z pozdvižené postavy) ale podle duše. Jestiť pak na duši lidské dvoji obraz Boží: jeden přirozený, a neoddělitelný od člověka, kterýž žádnou příhodou, a žádným hříchem nemůž se smazati; a ten obraz záleží na samé podstatě duše, a na jejich mocnostech, zvláště pak na mysli, na svobodné vůli a na jiných samé duše se držících věcech. Neboť jako Bůh jest podstata netělná, duchovní, nerozdílná, nesmrtedlná; tak také duše lidská jest netělná, duchovní nerozdílná a nesmrtedlná. A jako Bůh jest celý přítomen spolu všemu stvoření, tak že take jedne každé částce celý přítomen jest, tak duše lidská jest celá v celém těle, a celá v jednom každému oudu a částce těla. Jako Bůh svým rozumem plodí slovo, a z jeho vůle pochází láska Božská; tak z rozumu lidské duše pocházejí myšlení, a z vůle chtění. Dále jako Bůh má svobodnou vůli, tak také duše má svobodnou vůli. Opět jako Bůh jest neviditedlný, tak také lidská duše neviditedlná jést. Naposledy jako Bůh všecko řídí, a obživuje; tak lidská duše vlastní tělo řídí a obživuje. Druhý obraz jest nadpřirozený a případný člověku, a záleží na milosti Boží ospravedlňující, skrze niž, jak sv. Petr[2] svědčí, duše učiněná bývá oučastná Božského přirození. A ten obraz kolikráte člověk smrtedlně hřeší, dokonce zmázán a zrušen bývá; ale když za své hříchy pokání činí, zase obnoven bývá, podle toho, což sv. Pavel dí[3]: Obnovte se duchem mysli své, a oblecte se v nového člověka, kterýž podle Boha stvořen jest v spravedlnosti, a svatosti pravdy.
Kapitola II.
I. Sedmého dne Bůh odpočinul od práce; pro kteroužto příčinu ten den slove sobota, a posvěcen jest. 2. II. Štípil Bůh ráj rozkoše, z něhož vycházely čtyry řeky. 8. III. Vzdělal Evu z Adamova žebra. 9. IV. Nařídil stav manželský. 23.
1 Tedy dokonána sou nebesa, a země i všecka okrasa jejich. I.Odpočinul Bůh v den sedmý a posvětil ho. 2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž byl učinil; a [4]odpočinul dne sedmého ode všeho díla, kteréž byl dělal. 3 I požehnal dni sedmému; a posvětil ho; nebo v něm byl přestal ode všeho díla svého, kteréž stvořil Bůh, aby učinil. 4 Tiť jsou rodové nebe a země, když stvořena jsou, v den, v němž učinil Pán Bůh nebe i zemi; 5 I všeliké proutičko[5] polní dříve nežli vycházelo na zemi, a všelikou bylinu krajiny[6], prve než dala plod; nebo byl nedštil Pán Bůh na zemi, a člověka nebylo, kterýž by dělal zemi; 6 Ale studnice vystupovala z země, svlažující všecken svrchek země. Člověk učiněn z země. 7 Protož učinil[7] Pán Bůh člověka z hliny země, a vzdechl na tvář jeho dchnutí života, i [8]učiněn jest člověk v duši živou.
II.Ráj štípen. 8 Štípil pak byl Pán Bůh ráj rozkoše od počátku; v němž postavil člověka, jehož byl učinil. 9 A vyvedl Pán Bůh z ze-
