Stránka:Bible kralická (1613) 5.pdf/85

Tato stránka nebyla zkontrolována

vedli nás k tomu, abychom poddané tomuto království Židy shromáždíce do houfu trestali jako zpronevěřilé, neobyčejným trápením, 3 Předkládajíce to, že nikdy na dobré míře postaveny nebudou naše věci pro tu, kterouž mají ti ke všechněm národům nelíbost, dokudž by k vykonání to nepřišlo. 4 Kteřížto také svázané a zbědované je přivedše jako otroky, nýbrž raději jako úklady činící, beze všeho rozsouzení a nálezu usilovali zmordovati, vydavše se v ukrutnost vzteklejší nežli jest právo Scytů. 5 My pak proto pohrůžku přísnou učinivše a podlé té, kterouž ke všechněm lidem prokazujeme, milosti, sotva hrdlo jim darovavše, nebeského pak Boha poznavše, an bezpečně ochraňuje Židy a jako otec za syny ustavičně boj vede, i toho přátelství, pro něž mají k nám stálou i k předkům našim příchylnost, pováživše, spravedlivě jsme [je] očistili od všelijakého jakýmkoli způsobem nářku; 6 A poručili jsme, aby se každý ke všechněm svým věcem na kterékoli místo navrátil a aby žádný jim naprosto neubližoval ani neodrhal těch věcí kteréž se [jim] bez příčiny staly. 7 Věztež zajisté, jestliže bychom co proti nim ukládali zlého, aneb jen aspoň rmoutili je, že ne člověka, ale nade vší mocí panujícího Boha nejvyššího, jemuž utéci nelze, proti sobě postaveného ku pomstě nad těmi věcmi ve všem vždycky bychom měli; Mějte se dobře. 8 A čeho se dožádali, k tomu povolil, etc. Židé pak vzavše ten list, nepospíchali pojednou odjíti, ale na králi se dožádali, aby ti kteříž z národu Židovského, svatého Boha, a Boží Zákon zoumyslně opouštěli, skrze ně povinné trestání podnikli; 9 Předkládajíce to, že ti, kteříž pro břich přestoupili Božská přikázaní, nikdy nebudou mysli míti ani k královskému poručení. 10 On pak porozuměv, že oni pravdu praví, a pochváliv, dal jim moc nade všemi, aby ty přestupníky Božího zákona vyplénili na každém místě v království jeho svobodně, beze vší moci královské a přihlédání. 11 Tehdy požehnavše ho, jakž náleželo, kněží jejich i všecko to množství prokřikujíce Halelujah s radostí, rozešli se. 12 Takž kohokoli napadli z těch poškvrněných z svého národu na cestě, trestali a naodivu mordovali; 13 Toho pak dne zmordovali přes tři sta mužů a ty nečisté pohubivše, provodili kratochvil s radostí. 14 Ale ti, kteříž až do smrti Boha se přidrželi, celého požívání spasení došedše, spolu jsouce spojeni, brali se z města, pod věnci ze všelikeho nejvonnějšího kvítí, s veselím a prokřikováním v chvalách a všelijakých libých písních, díky činíce Bohu otců svých, svatému vykupiteli Izraelskému. 15 Přišedše pak do Ptolemaidy, pro vlastnost místa Rodoforos řečené, kdež očekávala jich bárka, z společného jejich snešení, za sedm dní; 16 K cestě je opatřil. Učinili tu hody na památku vysvobození; nebo král opatřil je dobromyslně všemi věcmi, jednomu každému k dopravení se až do jeho domu. 17 Tu také uložili, domů se dostanouce s pokojem, týmž způsobem v náležitém díků činění, ty dny veselé slavívati, po [všecken] čas podružství svého; 18 Kteréž zasvětivše, a postaveným sloupem na tom místě, kdež hody drželi, i závazkem stvrdivše, brali se ve zdraví svobodně, s velikou radostí, po zemi, po moři, i po řece, jedenkaždý k svému, zachováni jsouce královským poručením a větší než prvé nad nepřátely s slávou a hrůzou moc majíce; 19 Pobrané věci jim navracovány. A aniž naprosto od koho utištěni byli od statků; nebo všecky věci své všickni přinesli z [toho] popisu, takže ti, kteříž co jejich měli, s strachem velikým jim navracovali. A tak veliké věci nejdůstojnější Bůh činil dokonale pro vysvobození jejich, 20 Požehnaný Vysvoboditel Izraelův na věčné časy. Amen.

Kniha Machabejská druhá, vůbec první nazvána.

Kapitola I. Kralování Antiocha Epifána po smrti Alexandra Macedonského. 17. Dobytí Egypta, 22. Jeruzaléma; 23. obloupení Chrámu, 43. Náboženství čistého zastavení.