vycházeli k bráně, a od toho, kteréž za nimi háhlo v zbroj oblečeného vojska i od toho množství jdoucího, prach vidouce a hrozně zvučící hluk slyšíce, za to měli, že jim ta chvílka života ostatní nastala, 33 A konec toho žalostného očekávání; [pročež] k naříkání a kvílení se obrátivše, líbali jedni druhé, a objímajíce příbuzné, na šíje padali otcové synům a matky mladicím; 34 Jiné pak, nedávno zplozená při prsech měly nemluvňátka, naposledy již požívající mléka; 35 A však zase když předešle sobě učiněných pomocí s nebe požívali, tváří na zemi jednomyslně rozprostřevše se a nemluvňátka odsadivše od prs volali hlasem velikým velice k Všemohoucímu, 36 Poníženě prosíce, aby slavným zjevením se smiloval se nad nimi, již v branách hrobu postavenými.
Kapitola VI. Eleazarova modlitba, 15. vyslyšení od B. 17. Hodů od krále Židům připravení
Eleazarovo Boha vzývání 1 Eleazar pak nějaký, muž znamenitý, z kněží té krajiny, v starém věku již jsa a všelikou na ten život [příslušnou] ctností ozdoben byv, ty, jenž okolo něho byli starší spokojiv, vzývaje svatého Boha, modlil se takto: 2 Králi velikomocný, nejvyšší, všemohoucý Bože, kterýž všecko stvoření zpravuješ velmi milostivě, vzezřiž na Abrahamovo símě, na syny posvěceného Jákoba, na částku svou posvěcenou, na lid pohostinný v zemi cizí nespravedlivě hynoucí, ó Otče. 3 [1]Ty Faraona hojnost majícího vozů, někdy Egypta tohoto Pána, zpínajícího se nelítostivou vzteklostí a jazykem velikomluvným, s pyšným vojskem v moři zatopiv a zahladiv, světlo milosrdenství Izraelovu pokolení jsi rozsvítil; 4 [2]Ty nezčíslnými vojsky honosícího se Senacheriba, hrozného Assyrského krále, kopím všecku podmaněnou již ujímajícího zemi a zpínajícímu se proti svatému městu tvému, hrozné věcy mluvícího z pýchy a z nevážnosti, ty Pane [3]potřel jsi a tak národũ mnohým patrnou moc svou jsi ukázal. 5 [4]Ty jsi v Babyloně tři tovaryše, kteříž na oheň život dobrovolně vydali, aby jen nesloužili marným [modlám][5] ohnivou pec rozvlaživ rosou, vysvobodil, takže ani na vlasu škody nevzali, plamen na všecky vyraziv nepřátely; 6 [6]Ty Daniele, kterýž z nenávisti osočen jsa, lvům pod zemi uvržen byl šelmám za pokrm, na světlo jsi ve zdraví vyvedl; [7]a Jonáše, chřadnoucího ustavičně v břiše velryba v moři vychovaného, bez úrazu všechněm domácím okázal jsi, ó Otče. 7 Protož nyní ó ty, kterýž nenávidíš křivdy, mnoho milosrdný, všech věcí odhránce, rychle zjev se těm z Izraelova pokolení, kteříž od ohavných a nešlechetných pohanů křivdu trpí. 8 Pakli bezbožnostmi v tomto putování život náš zmazán byl, ó Pane, vysvobodě nás z ruky nepřátel, jakoužkoli ráčíš zahlaď nás smrtí; 9 Ať jen modlám ti, kteříž o marných věcech myslí, nedobrořečí příčinou milých tvých zahynutí, říkajíce: Ani Bůh jejich nevysvobodil jich. 10 Protož ty všelikou sílu, i všelikou moc maje, ó věčný, nyní popatř: 11 Smiluj se nad námi, kteříž skrze zřejmou křivdu nešlechetných život tratíme, jako bychom úklady činili. 12 Ale nechť se děsí dnes pohané nad tvou mocí nepřemoženou, ó poctivosti hodný, kterýž moc máš vysvoboditi Jákobovo pokolení; 13 Tebeť poníženě prosí všecko množství těchto nemluvňátek i tito jejich rodičové s slzami; nechť jest ukázáno všechněm národům, že s námi jsi, ó Pane, a že jsi neodvrátil tváři své od nás; 14 Ale jakž jsi [8] připověděl, že ani kdyžby byli v zemi nepřátel svých, nepohrdneš jimi, tak to vykonej, ó Pane. 15 Když pak Eleazar přestal se již modliti, král s šelmami, i se vší vojska hrůzou bral se mimo plac; 16 Což uzřevše Židé, velice k nebi křičeli, takže i ta okolní údolí rozléhající se k neukojitedlnému pláči přivedla všecko to vojsko. 17 Tehdy přeslavný všemohoucí a pravdomluvný Bůh ukázav svatou svou tvář otevřel nebeské brány, skrze něž slavní dva a hrozní na pohledění Anjelé sstoupili, patrní jsouce všechněm kromě Židům; 18 A naproti postavivše se, voj-
