Stránka:Bible kralická (1613) 4-6.pdf/286

Tato stránka nebyla zkontrolována

ſko nepřáteľ ſkormaucenjm a ſtrachem naplnili/ a nepohnutedlnými pautami ſwázali/ tak že ſe třáſľo y to králowo těľo/ a wztekľoſt geho welice rozpálená vpamatowati ſe nemohľa: 19 Sſelmy pak obrátiwſſe ſe na ta kteráž zanimi tahľa w zbrog oblečená wogſka, poſſlapaľy ge a podáwiľy. 20 Protož obrátiľ ſe kralowſký hněw w ljtoſt a w ſlzy, přjčinau těch wěcý kteréž prwé obmýſſleľ. 21 Nebo ſľyſſe ten křik, a wida an ſe kácegj wſſickni k zahynutj, ſlzeľ/ a s hněwẽ přáteľům hrozyľ/ řka; 22 Zle kralugete/ a přewýſſiliſte tyrany vkrutẽſtwjm/ anobrž mne ſamého ſwého dobrodince vſylugete giž o králowſtwj y o hrdľo připrawiti/ tagně obmýſſlegjce ty wěcy kteréž negſau vžitečné tomuto králowſtwj. 23 Kdo tyto kteřjž ſe chowali wěrně w ohradách naſſj kraginy této, z domů gegich wyzdwihna, gednoho každé° bez přjčiny ſhromáždiľ ſem? 24 Kdo tyto kteřjž hned odpočátku přjwětiwoſtj k nám wſſeligak přewyſſowali wſſecky národy, a kteřjž neyhrozněgſſj čaſtokrát od lidj podnikali nebezpečenſtwj, w tak neſſlechetná vwedľ trápenj? 25 Rozwažte, rozwažte to čjmž gſau neſprawedliwě ſwázáni, do gegich wľaſtnjho s pokogem odeſſlete ge/ předeſſle ſtaľých wěcý odproſýce: Propuſťte ſyny wſſemohaucýho, nebeſkého Boha žiwého/ kterýž od naſſich předků až do nyněgſſjho čaſu, wolný průchod dáwá s ſľáwau naſſim wěcem. 26 Ty zagiſté wěcy on mľuwiľ: Oni pak pogednau wyproſſtěni gſauce, ſwatému wyſwoboditeli Bohu ſwému dobrořečili/ že giž té ſmrti znikli. 27 Potom král do měſta nawrátiw ſe, a toho kterýž byľ poſtawený nad důchody powoľaw, rozkázaľ y wjna y giných k hodům potřeb Židům na ſedm dnj wydati/ vſaudiw na kterémž ſe mjſtě domnjwali že konec wezmau, aby na témž ſewſſjm weſeljm památku wyſwobozenj ſľawili. 28 Tehdy ti, kteřjž prwé potupeni, a bljzko hrobu byli/ anobrž raděgi do něho sſtaupili, mjſto hořké a přežaľoſtné ſmrti, čjſſi wyſwobozenj před ſebe poſtawiwſſe, to ku pádu gim a ku pohřbu připrawené mjſto/ k ſtanům rozměřili, plni gſauce radoſti. 29 A konec včiniwſſe žaľoſtnému zpěwu toho nařjkánj, wzali zaſe pjſeň otců, wyſwoboditele a zázraků činitele chwáljce Boha, a pľáče wſſeho y kwjlenj odľožiwſſe, w proſkakowánj ſe wydali, na znamenj weſelé pokogného. 30 Tolikéž y Král také přjčinau těch wěcý hody ſľawné přiſtrogiw, vſtawičně k nebi hledě, Boha welebiľ wlice z nenadáľého ſobě ſpaſenj ſtaľého. 31 Ti pak kteřjž prwé k zahynuti, a ptactwu za pokrm ge odľožili, a s radoſtj to rozpiſowali, wzdychali ſami w ſobě, a hanbau oblečeni gſauce/ w té ſměľoſti ohněm pľápoľagjcý bezecti zhaſli. 32 Ale Židé gakž napřed powědjno/ vſtanowiwſſe to napřed řečené proſkakowánj s hodowánjm w djků činěnj weſeľém a w zpěwjch konali: 33 A obecné vſtanowiwſſe o těch wěcech nařjzenj, přes wſſecken čas toho podružſtwj ſwého až do pronárodu, ty napřed řečené dny weſeľé ſľawjwati vľožili/ ne pro pitj a hodowánj/ ale přjčinau wyſwobozenj ſobě od Boha ſtaľého 34 Potom předſtaupili před krále/ za propuſſtěnj do wľaſti ſwé žádagjce. 35 Spiſowali ge pak od pětmecýtmého [dne] měſýce Páchon, až do čtwrté° dne měſýce Epif, po čtyřidceti dnj/ a vkľádali o gegich zahynutj, od pátého [dne] měſýce Epiff, až do ſedmého, po tři dni/ w nichž také welebné zgewiw miľoſrdenſtwj ſwé ten kterýž má nadewſſemi wěcmi moc bez vrazu ge wyſwobodiľ. 36 Gednomyſlně pak hodowali/ wſſemi wěcmi od krále opatřeni gſauce, až do čtrnáctého [dne]/ 37 Wněmž y wſtaupenj včinili o propuſſtěnj ſwé: A pochwáliw gich král/ napſaľ gim s vdatnau myſlj njže poľožený liſt, ke wſſechněm po měſtech heytmanům vſtanoweným/ w tento rozum.


Kapitoľa VII. Swoboda od Filopatora Židům daná. 3. Žádoſt gegich na něho wzľožená.

Ptoelemeus oſwobodil Židy zaſe. 1 KRál Ptolemeus Filopator heytmanům kteřjž gſau w Egyptě/ y wſſechněm giným nad wěcmi nařjzeným, pozdrawenj y wſſecko dobré wzkazuge. Dobře ſe pak máme/ y my ſami, y djtky náſſe. 2 Když neywyšſſj Bůh řjdiľ náſſe wěcy gakž ſme chtěli/ přátelé někteřj podlé obyčege zľeho čaſtokrát na nás naléhagjce, při-