zyľ? 22 A nawrátiľa ſe Noémi s Rut Moabſkau, newěſtau ſwau/ nawrátiľa ſe pak z kraginy Moábſké: y přiſſľy do Betléma, když počjnali žjti gečmene.
Kapitoľa II. Rut Moabſká zbjragjcy kľasy na poli Bóza, 3. miľost v něho nalezľa.
1 Rut Moabſká zbýraľa kľasy za žency. MĚľa pak Noémi přjtele po manžeľu ſwém, muže mocného, z čeledi Elimelechowy/ gménem Bóza. 2 Y řekľa Rut Moabſká Noémi: Nechť medle gdu na pole, zbjrati kľaſů/ za tjm, kdožby mi toho přáľ. Gjžto ona řekľa; Gdi, dcero má. 3 Sſľa tedy/ a přiſſedſſi, zbjraľa [kľaſy] na poli za žency. Přihodiľo ſe pak/ že přiſſľa na djľ [pole] toho/ kteréž přináležeľo Bózowi/ genž byľ z čeledi Elimelechowy. 4 A w tom přiſſeľ Bóz z Betléma/ a řekľ žencům; Hoſpodin s wámi. Kteřjž odpowěděli gemu; Požehneyž tobě Hoſpodin. 5 Y řekľ Bóz ſľužebnjku ſwému, kterýž poſtawen byľ nad žency; Čj geſt tato mľadice? 6 Odpowěděľ ſľužebnjk ten, kterýž poſtawen byľ nad žency, a řekľ: Geſt mľadice Moabſká/ kteráž přiſſľa s Noémi z země Moabſké: 7 A řekľa [mi]: Proſým, nechť zbjrám a ſhromažďugi [kľaſy,] mezy ſnopy, za žency: a přiſſedſſi, trwá od gitra až doſawad/ kromě že na chwilku doma pobyľa. 8 Bóz Přjwětiwý, a Včinný k chudým. Tedy řekľ Bóz k Rut: Sľyš dcero má/ nechoď zbjrati na giné pole/ aniž odcházeg odſud/ ale přjdrž ſe teď děwek mých: 9 Zuſtáweg na tom poli, na němž budau žjti/ a choď za nimi, nebo ſem přikázaľ ſľužebnjkům ſwým, aby ſe tebe žádný nedotýkaľ. Budeliť ſe chtjti pjti, gdi k nádobám/ a napj ſe té [wody], kteréžby nawážili ſľužebnjcy mogi. 10 Tedy ona padľa na twář ſwau/ a ſchýliwſſi ſe k zemi, řekľa gemu; Odkudž mi to/ že ſem nalezľa miľoſt před tebau/ aby ſe známiľ ke mně/ kteráž gſem cizozemka. 11 Odpowěděľ Bóz, a řekľ; Ctnoſt y při pohanech miľá geſt a wděčná. O wſſemť mi oznámeno geſt, co ſy koli činiľa ſweġruſſi ſwé po ſmrti muže ſwého/ a že opuſtiwſſi otce ſwého, a matku ſwau/ y zemi w kteréžs ſe narodiľa/ ſſľa ſy mezy lid, kteréhožs prwé neznaľa. 12 Odpľatiž [tobě] Hoſpodin za ſkutek twůg/ a budiž mzda twá dokonaľá, od Hoſpodina Boha Izraeľſkého/ poněwadž ſy přiſſľa, aby pod křjdľy geho [1] daufaľa. 13 Kterážto řekľa: Nalezľa ſem miľoſt před tebau, pane můg, poněwadž ſy mne potěſſiľ/ a mľuwiľs k ſrdcy děwky ſwé: geſſto negſem podobná gedné z děwek twých. 14 Tedy řekľ gj Bóz; Když bude čas gjſti/ přiſtup ſem/ a pogez chleba, a omoč ſkywu ſwau w octě. Y poſadiľa ſe při žencých/ a podaľ gj pražmy: ona pak gedľa až do ſytoſti/ a geſſtě gj zbyľo. 15 Y wſtaľa, aby ſbjraľa. Přjkľad ochotné zdjlnoſti. Přikázaľ pak Bóz ſľužebnjkům ſwým, řka: Byť pak y mezy ſnopy zbjraľa, nezbraňůgte gj. 16 Nýbrž naſchwál gj vpauſſtěgte z ſnopů/ a necháweyte ať zbjrá/ a nedomľauweyte gj. 17 Zbjraľa tedy na poli tom, až do wečera/ a což ſebraľa, to wymľátiľa: i byľa téměř [mjra] Efi [2] gečmene. 18 Rut k ſweġruſſi nwrátiľa se Kterýž wzawſſi, přiſſľa do měſta, a widěľa ſweġruſſe gegj to, což nazbjraľa: wyňaľa také a daľa gj to, což pozuſtaľo po naſycenj gegjm. 19 Y řekľa gj ſweġruſſe gegj: Kdes ſbjraľa dnes/ a kdes pracowaľa? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přigaľ. Tedy oznámiľa ſweġruſſi ſwé, v koho pracowaľa, řkucy: Gméno muže v kteréhož ſem pracowaľa dnes, geſt Bóz. 20 I řekľa Noémi newěſtě ſwé: Požehnanýť geſt od Hoſpodina/ že nepřeſtaľ miľoſrdenſtwj ſwého nad žiwými y mrtwými Y [to] geſſtě k nj řekľa Noémi; Bljzký přjteľ náš [a] z přjbuzných naſſich geſt muž ten: 21 Řekľa gj také Rut Moabſká: Y to mi geſſtě řekľ: Čeľádky mé přjdrž ſe, dokawadžby wſſeho což mého geſt nedožali. 22 Tedy řekľa Noémi, Rut newěſtě ſwé; Dobré geſt [tedy] dcero má/ aby wycházeľa s děwečkami geho/ aťby na giném poli něco nepřekazyli. 23 A tak ſe přjdržeľa [Rut] děwek Bózowých/ a zbjraľa [kľaſy], dokudž neſžali gečmene a pſſenice/ a bydleľa u ſweġruſſe ſwé.
Kapitoľa III. Rut ſpaľa v noh Bózowých, 15. a od něho ſſeſt měr gečmene přinesľa.
1 Rada Noémi. REkľa gj potom Noémi ſweġruſſe gegj; Má dcero, nemámliž pohledati tobě odpočinutj/ aby tobě dobře byľo? 2 Anobrž zdaliž Bóz, ten přjbuzný náš, s gehož ſy děwečkami byľa/ nebude wjti gečmene na humně nocy této? 3 Protož vmey ſe a pomaž/ raucho ſwé také oblec/ a gdi na hum-
