pohltila Jonáše. A byl Jonáš v břiše té ryby tři dny a tři noci. 2Tu se Jonáš modlil k Hospodinu, Bohu svému, z břicha ryby 3takto:
Volal jsem z tísně své k Hospodinu,
i vyslyšel mne;
z lůna podsvětí volal jsem,
a vyslyšel jsi hlas můj.
4Uvrhl jsi mne do hlubiny, do srdce moře,
proud mne obklíčil;
všecky tvé víry a vlny tvoje
nade mnou přešly.
příští událost: pobyt Kristův v peklích a vzkříšení jeho z mrtvých (viz výše úvod na str. 890). Kdož by mohl popírati, že k zobrazení tak veliké události Bůh učinil také veliký zázrak předobrazný? (Knabenbauer.) — Sv. Cyril Al. a po něm Teofylakt přirovnávali trojdenní pobyt Jonáše, dospělého a sebevědomého s pobytem dítka v lůně mateřském, který trvá mnohem déle (ovšem v bezvědomí!). — „tři dny a tři noci“ je rčení hebr., jež neznamená nutně 24 × 3 hodin (72) nýbrž znamená jeden den celý, krátký třeba konec prvního a stejně krátký počátek třetího. Srv. 1 Sam 30, 12 nn; Est 4, 16 (5, l); Mt 12, 40. Srv. naše „pozítří“ nebo „předevčírem“. (I kdyby pravda bylo, že r. 1891 lovec žraloků James Bartley u ostrovů Falklandských byl od žraloka pohlcen a druhého dne ze zabitého zvířete ješte živý vytažen, nelze přece záchranu Jonáše třetího dne z břicha veliké ryby vysvětliti přirozeně, bez zázraku (Döller).
V. 2. jest úvod do následujícího žalmu (písně). Nápadno jest, že je to píseň díků za vysvobození z nebezpečí utonutí. V. 3. podává obsah celé básně, rozvedený dále stupňovitě ve třech slohách (4 n, 6 n, 8—10). Netřeba se domnívati, že píseň v. 3—10. byla do knížečky vložena teprve později od mladší ruky, která chtěla básnicky rozvésti myšlenku, vyslovenou ve v. 2., že se Jonáš modlil v břise rybím. Důvod, že stav prorokův v rybě byl by mu vnukl myšlenky a pocity dokonce jiné nežli jsou vysloveny v nynější básni, mohl by týmž právem být uváděn proti názoru, že žalm pochází od ruky mladší jako bývá uváděn proti názoru, že pochází od spisovatele celé knížečky Jon. Říci, že by spisovatel knížečky byl položil píseň na konec hlavy (2hé) po zprávě o vysvobození Jonášové (v. 11) je tvrzení bezdůvodné (Hoonacker). Co Jon zažil, jak smýšlel a cítil, když byl vhozen do moře až do té doby, kdy v břiše velryby pozbyl vědomí (?), to později spisovatel knížečky vyslovil v rouchu básnickém a vložil tuto báseň, jež úplně tlumočila skutečný minulý, stav Jonášův, do jeho úst. Staří postřehli, že Jonáš byv pohlcen rybou, pokládá to za počátek spásy, za vysvobození z nebezpečí utonutí; hrůzy, jež líčí, zažil prve nežli jej ryba polkla! Proti tomu Döller (po jiných) přemísťuje v. 11. za v. 1 nebo prý lépe za v. 2. Podle toho líčí žalm útrapy, jež Jon zažil v lůně ryby a děkuje za to, že byl zachráněn vyvrhnutím na souš; ten dík počal již „v břiše ryby“, a dokončil jej na pevnině. Ať se kdo rozhodne pro tento nebo onen výklad (starších), může vždy právem za to míti, že žalm napsal spisovatel knížečky Jon a že nebyl vtělen (interpolován) teprve později od ruky jiné. — Žalm (Jon 2, 3—10) jeví podobnosti žalmům jiným, Srv. v. 3. s Ž l7, 7; 119, 1. — V. 4. srv. s Ž 41, 8. — V. 5. srv. s Ž 30, 8; 5, 8. — V. 6. srv. s Ž 17, 5; 68, 2. — V. 7. srv. s Ž 29, 4. — V.8. srv. s Ž 141, 4; 142, 4; 17, 7; 87, 3. — V. 9. srv. s Ž 30, 7. — Přes to má žalm Jon mnoho původního, že nemůže (právem) býti zván mosaikou ze žalmů jiných! Spisovatel knížečky asi často žalmy se modlíval, zpívával, slýchal, ký div tedy, že se mu draly do pera i na jazyk?! Žalm Jon jest sepsán rozměrem žalozpěvů (srv. Pláč 1, 1 nn).
V. 3. Srv. Ž 17, 7; 119, 1. — Smrt hrozila Jonášovi v lůně mořských vln tak jistě a neodvratně, že se viděl již v šeólu, v podsvětí, v sídle mrtvých. Podsvětí je tu přirovnáno k (ženské) bytosti, která má lůno, břicho, jako jinde jí bývá připisována tlama nebo požerák (Is 5, 14; Ž 140, 7). — (Ti, kdož se domnívají, že zpěv Jonášův patří za 2, 11. mají za to, že píseň mluví o „lůně“ podsvětí proto, že jonáš byl zachráněn z lůna veliké ryby, v němž mu hrozila jistojistá smrt)
V. 4. „Uvrhl jsi mne“ rukama plavců. — Co líčí Ž 41, 8. obrazně, to líčí zde skutečnou minulost: vlny tvoje nade mnou přešly.
