Stránka:Bible česká SZ III.pdf/906

Tato stránka nebyla zkontrolována

nemohli, neboť moře se vzdouvalo proti nim dál a dále. 14Tu volali k Hospodinu řkouce: „Ach, Hospodine, kéž nezahyneme pro život tohoto muže, a kéž nám nepřičítáš nevinné krve; neboť ty, Hospodine, jak jsi chtěl, učinil jsi!“ 15Vzali tedy Jonáše a uvrhli ho do moře; i přestalo moře bouřiti se. 16A ti muži zděsili se bázní velikou z Hospodina, obětovali mu oběti a učinili mu sliby.

Hlava 2. — 1Hospodin pak připravil rybu velikou, aby po-


aby přistáli a Jonáše vylodili; domnívají se, že když se hříšníka zhostí, když ho nebudou podporovati v útěku před bohem, když naopak vysadíce ho na břeh, umožní mu příkaz Hospodinův splniti, nebude příčiny, aby Hospodin se hněval na ně a kázal moři, aby se bouřilo proti nim i dále. (Staří nepouštěli se příliš daleko na širé moře, ale plavívali se podél pevniny)

V. 14. Když se jim poslední pokus, zachrániti život prorokův i svůj zhatil, a když se vlny vzdouvaly nebezpečně dál a dál, viděli plavci v další bouři vyslovenou vůli Hospodinovu, že má býti neposlušný prorok potrestán smrtí; proto plavci vrhajíce Jonáše na smrt do moře prohlašují, (aby nemohli býti trestáni za smrtelné prolití krve člověka, který jim osobně neublížil), že vrhajíce Jonáše do moře činí tak jedině proto, že si toho Hospodin, bůh Jonášův přeje. Tak si váží pohané jediného života lidského, kdežto Jonáš byl by rád později viděl zkázu tisíců a tisíců lidských životů (4, 11)!

V. 15. Na moře se Jon odebral, aby se vyhnul příkazu Božímu, na moři ho bouří a větrem ruka Hospodinova zadržela, do moře konečně vrhla jej trestající ruka Páně (Döller). - „vzali“, zdvihli Jonáše, který uznávaje svou vinu a trestuhodnost se jim nevzpouzel (Jer).

V. 16. Počátek v 16. srv. s v. 10. Zděsili se vidouce, že Hospodin, bůh Jonášův, bůh Israelitův má moc rozbouřiti a zase utišiti moře pro svého sluhu, proroka. — Plavci naházeli sice všelijaké zboží do moře (v. 5.) avšak ponechali si potraviny, mezi nimi také živé ovce, měli tedy co obětovati a poté jísti. Ježto se jim to zdálo málo, zavázali se slibem, že později, za příznivějšich okolnosti budou Hospodinu, o jehož velemoci se byli přesvědčili, obětovati více. Byly to oběti a sliby vděčnosti. Možno však, že v. 16. původně byl za v. 13. V tom případě byly oběti a sliby dalšími pokusy usmířiti Hospodina a zastaviti mořskou bouři; pak by to byly bývaly oběti a sliby na usmířenou (Döller).

Hl 2. — V. 1. Těm, kteří se domnívají, že knížečka Jon nečiní nároku na to, aby pokládána byla za přísně dějinnou, nezáleží na tom, která ryba to byla, ježto podle jejich domněnky znázorňovala by toliko malebně Boží prozřetelnost, všemohoucnost a vševědoucnost. Ježto však tento názor neopírá se o tolik důvodů, aby mohl býti pokládán za jistý (viz úvod na str. 891), dlužno polknutí Jonáše rybou pokládati — tak jako celou knížečku — za skutečnost historickou a za událost zázračnou. Netřeba se domnívati, že Bůh stvořil pro Jonáše zvláštní rybu, ve které by mohl býti živ a při vědomí tři dny! Bible mluvíc o „veliké rybě“ neudává, že to byla velryba, která ostatně ani ve Středozemním moři nežije. Bible neudává vůbec blíže jména ani tvaru ryby, možno proto pronášeti pouhé domněnky, jaká ryba to byla. Obyčejné bývá dnes myšleno na žraloka (canis carcharias nebo squalus carcharias), který ve Středozemním moři dosud žije a má tak veliké hrdlo, že může člověka pohodlně polknouti; má také ohebné zuby, že není třeba, aby pohlcený musil býti značně poraněn. Každý křik, jako byl 1, 14. přivolá žraloka a vede ho za lodí (Kaulen). Žraloci jsou silní a odvážní, hltaví a žraví tvorové, a podle mnohých zpráv, které ovšem jsou skoro vždycky zveličeny a velmi často se zakládají toliko na tom, co se povídá, jsou postrachem všech námořníků a obyvatelů teplejších moří. (Brehm: „Život zvířat“.) Dne 29. ledna 1909 byl nedaleko Catanie (na Sicílii) chycen obrovský žralok, v jehož břiše byly nalezeny tři lidské mrtvoly ošacené a ještě dokonale zachované. (Selbst) — Možno také, že to byl mořský obr, který tehdy ještě (před více než půltřetím tisícem let) ve Středozemním moři žil, dnes však patří mezi tvorstvo vymřelé. — Ryba veliká přirozeně uschopněná, aby mohla polknouti člověka a podržeti jej ve svém lůně, může nadpřirozený ráz události zmenšiti, muže ji učiniti snáze přijatelnou, nesmí však toho nadpřirozeného rázu venkoncem setříti! Zázrak musí zůstati zázrakem, a dlužno pamatovati, že všemohoucnost Boží stačí právě tak na zázrak větší jako na zázrak menší, zejména má li (prozřetelnost Boží) se zázrakem své zvláštní úmysly. Úmyslem takovým bylo zde předobraziti velikou