69I požehnal jim a přiřazen byl k otcům svým. 70Zemřel roku stého čtyricátého šestého, pochován byl od svých synů v otcovské hrobce v Modinu a oplakával ho všecek národ israelský pláčem velikým.
ČÁST DRUHÁ: Činy Judy Machabejského
(3, 1—9, 22).
1. Za Antiocha IV.
(3, 1—6, 16).
Poráží Apollonia a Serona (3, 1—26). Epifanes shromažďuje vojsko (3, 27 n) chtěje v Persii vymáhati daně (3, 29—31). Lysiášovi, správci říše, ukládá, aby vyhubil Židy (3, 32—36). Sám táhne na východ (3, 37). Lysiášovi generálové položili se táborem u Emaus (3, 38—41). Židé dávají si navzájem odvahy (3, 42—45), v Masfě se postí a modlí (4, 46—54); poté položili se táborem proti Emausu (3, 55—60). Juda vyhýbá se vojsku Gorgiášovu (4, 1—5); ostatní vojsko syrské zahání na útěk (4, 6—15); také vojsko Gorgiášovo pojímá hrůza (4, 16—22). Juda se svými stoupenci chválí Boha (4, 23—25). Také Lysiáš, který následující rok přišel do Bethoronu, byl od Judy obrácen na útěk (4, 26—35). Juda oplakává s vojskem svým poskvrněný chrám (4, 36—40), očištuie chrám (4, 41—51), na novém oltáři přináší oběť (4, 52—55), slaví posvěcení oltáře (4, 56—59) a opevňuje Jerusalem (4, 60 n). Juda, napadený od sousedních pohanů bojuje proti Edomcům, Beanovcům a Amoňanům (5, 1—8); osvobozuje Židy v Galaadsku a v Galilejsku, zanechav v Judsku Josefa a Azariáše (5, 9—20); Židy galilejské osvoboditi káže Šimonovi (5, 21—23),
sám pak s Jonatanem válčí v Galaadsku (5, 24—45). Trestá nepovolné město Efron (5, 46—51) a vraci se do Judska (5, 52—54), kde zatím Josef a Azarjáš byli utrpěli porážku (5, 55—64). Juda poráží opět Edomce a Filišťany (5, 65—68). Epifan vrací se s nepořízenou z Persie (6, 1—4), s bolestí dovídá se o vítězných bojích Judových (6, 5—7). V nemoci uznává své zločiny (6, 8—13). Ustanoviv Filipa správcem říše umírá (6, 14—16).
Hlava 3. — 1I povstal Juda, přijmím Machabejský, syn jeho, místo něho. 2Pomáhali mu všichni bratři jeho a všichni, kteří se byli přidali k otci jeho; vedli boj Israelův s radostí.
3I proslavil svůj národ daleko široko,
oděl se v pancíř jako obr,
oblékl se v odění své do boje
a hájil tábora svým mečem.
4Podobal se lvu svými činy,
lvíčeti, řvoucímu po kořisti.
5Honil bezbožné, pátraje po nich,
a kteří bouřili jeho lid, ty spaloval.
6strachem z něho zhrozili se bezbožníci.
všichni, kdož páchali nešlechetnost, zděsili se,
V. 69. „k otcům“, kteří žili dále v šeólu (podsvětí). Srv. Gn 25, 8; 35, 29; 49, 33; Dt 32, 50.
V. 70. Rok 146 seleukovskeho letopočtu byl r. 167/166 před Kr. — O smutku národním srv, Gn 50, 10.
Hl. 3. — V. 3. Báseň tato byla asi rozšířena mezi lidem a spisovatel 1 Mach pojal ji do do své knihy (pramen ústní.) Knabenbauer.
V. 4. srv. s Gn 49, 9; Nm 23, 24; 2 Sam 1, 23; 17, 10; 1 Par 12, 8. a jj. —
V. 5. „bezbožné“ odpadlíky od církve židovské. — Národ „bouřili“, znepokojovaíi — cizinci. Srv. níže 5, 5. 44; 2 Mach 8, 33.
V. 6. „nešlechetnost“ páchali jmenovaní odpadlíci i cizinci. — „spása“=svoboda vykonávati židovské náboženství, národní samospráva a všecko blaho s ní spojené.
