náležející ke dvoru. t. zv. osoby dvorské. V Čechách tohoto rozdílu činěno nebylo, a české právo dvorské se u nás vůbec nevytvořilo.
Prameny českého práva manskébo jsou jednak domácí pvilegia manská, jednak paměti úředníků soudu dvorského a zápisy soudů manskÝch, jednak právní knihy.
Doložiti sluší, že právo manské v zemích českých neproniklo do veřejnoprávnícb poměrů v takové míře a důsledkem toho se nedodělalo významu tak značného jako v zemích západních.
B. Právo církevní.
Jako ve všech křesťanských zemích, také i u nás se řídila církev právem římským, k němuž přistoupilo později na podkladě práva římského vvtvořené samostatné právo církevní.
Prameny práva církevního, platného v zemích českých, jsou jednak všeobecné prameny církevního právu, jednak i zvláštní prameny české, jako privilegia českých panovníků, konkordáty, statuty provinciální a diecesní, knihy kanceláře biskupů a konsistoří.
C. Právo městské.
Rovněž právo městské jest u nás cizího původu a není jednotné. Podle toho, odkud do českých zemí přicházeli městští kolonisté, vytvořily se dvě hlavní skupiny městského práva: skupina práva severoněmeckého a skupina práva jihoněmeckého. T. zv. mateřské město neboli středisko práva u skupiny měst práva severoněmeckého bylo město Magdeburk, u skupiny měst práva jihoněmeckého Norimberk. Odtud mluvíme také o skupině práva magdeburského a práva norimberského. Ve skupině práva severoněmeckého neboli magdeburského vynikají zejména Litoměřice, Menší město pražské, Olomouc, Opava, Těšín, Zhořelec, Budyšín a j.; ve skupině měst práva jihoněmeckého neboli norimberského jsou Staré město pražské, Kutná Hora, Plzeň, Budějovice, Cheb, Brno, Znojmo, Hodonín a j.
Mateřské město neboli středisko práva má význam mimo jiné v tom, že města k určité skupině náležející brala od svého mateřského města právní poučení a nad to že mateřské město bylo nejvyšší stolicí odvolací pro všechna města své skupiny. Tak tomu bylo i v zemích českých a máme četné doklady toho, že odvolání od městských soudů koruny české šlo do Magdeburka, resp. Norimberka.
Jest pochopitelné, že se panovníci čeští stavěli proti tomu, aby odvolání od domácích soudů městských chodila do ciziny. Důvody toho byly jednak finanční: ucházely tím příjmy do ci-
