Podle své povahy jest právo zemské s počátku jen právem obyčejovým a po drahnou dobu tuto povahu podržuje. Právo to se doplňuje a vyvíjí v prvé řadě nálezy soudů zemských; důsledkem toho, že zemské soudy jsou obsazeny soudci-kmety, tudíž živlem laickým, nezanáší se do zemských soudů právo cizí (římské) a právo zemské zachovává celkem národní ráz. Později, když se vydávají zemská zřízení, silně se uplatňuje právo psané (soudcové zemští jsou povinni souditi podle zemského zřízení), takže právo psané začíná tu již převládati nad právem nepsaným, obyčejovým.
Právní prameny právnické, které tvoří právo, nemají v této době svůj zdroj již jen v moci královské, nýbrž ve značné míře spolupůsobí také stavové. Vliv stavovský se začíná tu již vyrovnávati vlivu královskému, ba někdy (v době jagailovské) jej i vyvažuje.
Na základě toho, co výše bylo řečeno, můžeme tedy toto období charakterisovati jako dobu rozvoje práv zvláštních a právních pramenů rázu stavovského.
Historické prameny ustupují zde proti pramenům právnickým již valně do pozadí.
§ 7 Prameny práva zemského.
A. Prameny, které tvoří právo.
1. Usnesení sněmovní.
Za usnesení sněmu zemského platilo, na čem se král a stavové souhlasně snesli. Takové usnesení sněmovní bylo zákonem všeobecně závazným. Usnesení sněmovní se zapisovala v Čechách, na Moravě a v Opavsku do zemských desk a to zprvu do knih památních, od 16. století do knih sněmovních. Ve Slezsku a v Lužicích, kde desk zemských nebylo, usnesení sněmovní se zapisovala do veřejných knih.
Teprve zápisem do zemských desk, resp. do knih veřejných, nabývala usnesení sněmovní platnosti a účinnosti. Z toho důvodu, aby zde byla záruka, že v zemské desky bude skutečně zapsáno jen to, na čem se král a stavové snesli, v závěru každého sněmování král jmenoval t. zv. relátory k deskám a rovněž i sněm volil stavovské. resp. sněmovní relátory k deskám. Královští relátoři spolu se stavovskými relátory odebrali se po skončení sněmu do desk a učinili zde t. zv. relaci k deskám. t. j. nařídili úředníkům zemských desk zapsati toto usnesení sněmovní do desk. Úředníkům zemských desk bylo pod nejpřísnějšími tresty (i smrti) zapověděno zapisovati usnesení sněmovní, která by jim nebyla uči-
