Stránka:Arne Novák - Jan Neruda - 1914.pdf/87

Tato stránka byla zkontrolována

obžalobný sarkasmus z básně »Skočme, hochu« i jadrná ironie erbenovsky řezaného výjevu »Jako do skoku«, sociálně přihrocená »Tanečnice« patří sem stejně jako tančící derviši na předmstí Kassim Pašu, jako vampyrský rej mezi vykopanými kostmi v malostranském příběhu »U tří lilií«. I Nerudovi mužné doby jest vesměrný pohyb vždy znovu tancem a plesem, balladista vidí jaro 1848 v podobě bálové síně a v tanečních rhytmech, plných plesu a výskotu, ruchu a šumu, hudby a skoku skládá »Balladu o polce«.

V »Knihách veršů« – a jmenovitě v »Elegických hříčkách – vykřikl Neruda několikráte strofami soustředěnými a výrazem podivuhodně smělým a bezprostředním tuto překypující, opojnou plnost svého mládí a několik těch improvisací září a oslňuje jako klikatý blesk jarní bouře. Kolik opravdového junáctví sevřeno jest jen v osmiverší:

»V krátku přijdou horcí dnové,
přijde život líný,
budou milejší nad slunce
tmavé jeho stíny,
V chladné trávě v palných snech svých
zas se povyválím,
mysle, jak as rok zas žitá
marně prozahálím!«