Stránka:Arne Novák - Jan Neruda - 1914.pdf/132

Tato stránka byla zkontrolována

UMĚNÍ jest velkým darem divinace a zkratky: co dovedl Neruda intuitivně vytušiti a úsečně semknouti v několik kratičkých »zimních motivů«, to prožíval těžce a mučivě plných osm roků. V těch posledních letech choroby a samotářství, neztrácí se Neruda jen světu, ale i sám sobě, zjevuje se jen jednou do týdne s rolničkami draze vykoupeného humoru, aby pak zavřel se do své chladné, opuštěné jizby; což by dovedl snésti, aby svět uviděl »že humorista do koutku jde a pláče«? Je o rovnováze, vypracované tolikerou methodou praktického mudrce, je po všem bezpečí vybojovaném na životě; nejen fysicky otvírají se vždy staré rány. V této pašijově době vznikají básně, které jsou shrnuty do fragmentární sbírky »Zpěvů pátečních«, ty rodí se naprosto jinak než kterákoliv z předchozích Nerudových knih básnických. Kupily-li se v bohatých a štědrých dobách Nerudova tvoření jednotlivá čísla rychle a organicky ve větší celky, doplňujíce, rozvíjejíce a ucelujíce se vzájemně, vyrážely jednotlivé kusy »Zpěvů pátečních« v dlouhých mezerách jako horká zřídla prýštící z hlubokých vrstev téhož bolestného cítění a ztrácející se zase v sopečné půdě. To, co zůstalo, jest deset výbušných výkřiků obdobného citového pathosu, leč není to organicky rostlý útvar umělecký z rodu »Ballad a romancí« neb »Prostých motivů«.

Již uprostřed mezi malebnou epikou a vtipnou gnomikou »Ballady české« a »Romance o Karlu IV.« vlnily se temné kruhy pathetické »Romance o Černém jezeře«; lokální inspirací,meditativní notou, stilově, ná-