Náhlá smrť tatinka Hynka jakož i příběh o špačku poutaly mysl a srdce všech, kdož jej znali. Pročež dotazováno se všech stran na podrobnější zprávy, jichžto také na věčnou památku, vám milé děti! v těchto řádkách podati chceme.
Bůh samojedině ví, kdy a kterakým způsobem zemřeme. Nám tedy neznámo, v kterou hodinu Pán náš přijde. Pročež buďmež vždycky hotovi, kdykoliv nás anděl Páně zavolá.
II.
Dům, ve kterémž tatinek Hynek přebýval, patří k těm nejkrásnějším a nejrozsáhlejším stavením v celé vesnici. Je poněkud jako schovaný tak, že neznámý člověk tepruv by se tázati musel, který to dům jest. Než to nevadí nic. Violka také ráda se ukrývá, a přece ji každý rád mívá.
Podobně bydliště našeho tatínka nemilovalo sice až příliš veřejnosti, přece ale tam dobře bylo při vší skromnosti. —
Ve stájích bylo mnoho kusů krásného dobytka. Dvě páry koníčků krásných a silných jako lvi, stály k službám pohotově. Na dvoře hemžila se rozdivná drubež od obrovského kohouta z Kochin Chiny, až k neúhlednému Liliputti.
V zahradě vkusně upravené a stromovím dobře posázené bzučely všeličky dávajíce medu do syta.
