Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/53

Tato stránka byla zkontrolována

X.

Bylo po pohřebě.

Známí a přátelé se rozešli. Tatíček Hynek se svojí rodinou a s milým svým špačkem zůstal samoten.

Často zpomínal v Pánu zesnulého svého Bohumíla a oplakával ho.

V neděli anebo ve svátek, když se svými dítkami trochu na procházku si byl vyšel, nezameškal nikdy navštíviti také hřbitov a hrob zemřelého svého syna. Mnohá nábožná myšlénka povznesla se tam ku hvězdám, mnohá spolu slza padla na pěkně uspořádaný náhrobek.

A kdo se o okrásu tuto staral?

Byliť to mladší bratři a Sestry zesnulého, jako: Ladislávek, Miláda, Bohunka a Slavínek.

Tito jak mile jaro se otevřelo a sluníčko svými paprsky zemi k novému počalo buditi životu, pustili se též do práce, aby hrob milého svého bratříčka vkusně ozdobil.

Pěkný kříž z litého železa s pozlaceným Pánbičkem musel napřed na hrob postaven býti. I nescházel též nápis. Byloť tam napsáno zlatem:

„Náhlá smrť nás často schvátí,
Jako kvítko žhavá slunce zář;