jiného vojáka, za to ale dobrého svého kamaráda nechtě zastřelil.
Hned ho chytili a svázavše odvedli k soudu. Tento pronesl nad vinníkem ortel smrti. Měl býti zastřelen. Povídáno mu, aby žádal o milost či pardon, ale — nechtěl …
Na blízké louce nález vykonán. Vrah dokonal beze strachu a nechtěl si dati ani zavázat oči. Pochovali ho v lesíku, jenž s loukou hraničí.
Po nějakém čase procházel se lesem nadporučík, jenž spolu velitelem byl zdejší posádky. Přijda k rovu vidí na něm zastrčený jednoduchý dřevěný kříž barvy černé s nápisem českým:
Zastřelený voják J. M.
„Aj, ký šlak sem tento kříž dal, na hrob zatvrzelého vraha?“ lál důstojník, jenž maďarského původu zdál se býti. A nechybělo mnoho, že by ho byl vyhodil.
„To musím vyskoumati, kdo takový měl nápad;“ mluvil dále.
A v pravdě dotazoval se svých podřízených, nemohl ale na světlo přijíti. Brzy však slyší, že kříž dělal zdejší stolař. Dal ho hned zavolati, a
