Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/30

Tato stránka byla zkontrolována

Ach! tato, tatíčku! vitáme vás! jedním hrdlem voláno mu vštříc. A okamžitě obhrkly ho děti ze všech stran, tak že ho hned ani viděti nebylo.

Líbali mu ruce a tvář; tu ho táhali za šaty; tu ho obsýpávali tisícerýma otázkama; tu mu pomáhali z kočáru. Ten nesl tlumok, onen zase pytel na nohy. Každý chtěl mu nějakým způsobem projeviti svou lásku, a žádný nechtěl po zadu zůstati. —

Vida tuto dětinnou k sobě náchylnost, nemohl Hynek zatajiti vnitřního svého pohnutí a v pocitu otcovské lásky zvolal: „Žehnej vás Bůh milé děti, a odplatiž vám to bohatě!“

Než ale sotvy že sstoupil z vozu a dva kroky učinil, ulekli se někteří volajíce: „Svatý Josefe! co to znamená?“

„Upokojte se, moje děti!“ chlacholil tatíček, „což na plat, stalo se!:“

Pozorováno totiž, že otec Hynek na jednu nohu připadá, že kulhá.

Tímto zjevem byla radost nad příjezdem jeho hodně pokažena.

Ranhojíč počínal sobě jaksi nejapně při napravování zlomeniny; zpravil sice, ale nedobře. Tepruv, když bylo už pozdě, shledáno, že hodná učiněna jest chyba.

O této chybě nezmínil se tatinek v listech svých ani slovem, nechtěje totiž svých domácích